Od naší zpravodajky v Edinburghu - "Znáte Hamleta?" ptá se štíhlý, bělovlasý muž s aristokratickou tváří a nečeká na odpověď. "To jsem já," tvrdí vážně a nabízí pozvánku na svou komediální show. Je jedním z dvaceti herců, bavičů, tanečníků nebo performerů s letáčky v rukou, které teď člověk během tří minut potká kdekoliv na Starém Městě ve skotském Edinburghu.

Čím blíže se návštěvník nachází Royal Mile, tedy historické třídě podobné Královské cestě v Praze, tím je hustota rozdavačů větší. Stejně jako jejich vynalézavost: nalíčený herec, zvoucí na představení Smrt podle Shakespeara, leží zhroucený na chodníku. Jeho vzhůru vystrčená paže svírá pozvánky a kolemjdoucí mu je zvědavě vytrhávají z prstů.

Dnes má za sebou první týden Edinburgh Festival Fringe, největší divadelní přehlídka světa, jež se letos koná posedmdesáté. Ještě do 28. srpna uvede více než tři tisíce inscenací, z nichž každá má reprízy − některé soubory hrají i dvacetkrát. Loňský součet všech představení přesáhl 50 tisíc. Jedinou srovnatelnou akcí je francouzský Avignonský festival, jen o něco menší, historicky o rok starší přehlídka, jež se koná o měsíc dříve.

Sedmdesátiny festivalu Fringe ale v Edinburghu nyní nikdo moc neprožívá. Jak také ještě víc ozvláštnit mezinárodní přehlídku, na niž se stovky divadel z celého světa každý rok snaží přichystat to nejlepší?

Po loňské pauze jsou v letošním programu také česká divadla. A navzdory obrovské konkurenci není pětice tuzemských tanečních souborů neviditelná. Do svého programu je ve spolupráci s Českými centry zařadilo divadlo ZOO Southside, velká festivalová scéna, jež má prvotřídní renomé a zaměřuje se na fyzické a taneční divadlo.

Opona je rozevřená jen tolik, že je vidět pouze polovina překlápěcího prkna. Artista, který se na jeho konec postaví, je v nečekaný okamžik vystřelen ke stropu, kde opět zmizí za závěsem. Začíná komická etuda představení Batacchio českého divadla La Putyka, při němž těla akrobatů dopadají dolů a zase mizí pod stropem, jako by to byly tenisové míčky. Publikum se směje čím dál víc, ale v zátylku každého mrazí: tady nejsou žádné digitální triky, tady rozhoduje postřeh a napjaté šlachy.

Než dojde na závěrečné číslo, při kterém v rychlém sledu za sebou vzduchem létají čtyři akrobaté, La Putyka nabídne také několik hudebních, kouzelnických, lechtivých i docela "nechutných" kousků. Klaun si velmi sugestivně vytahuje cosi dlouhého z nosu; dlouhovlasá zpěvačka přednese úchvatný šanson, který chvílemi připomíná zpěv Edith Piaf, pak Marlene Dietrich a nakonec staropražskou hospodskou odrhovačku.

La Putyka v Edinburghu zažívá velký úspěch. Své poslední, deváté představení uvede ještě zítra. "Jsou to skvělí akrobaté a performeři," říká James MacKenzie, ředitel scény ZOO Southside. "Fascinují mě tím, jak vystupují ledabyle, svobodně. Jiní akrobaté usilují o preciznost, jak to v cirkusech vždy bývalo zvykem. Ale artista z La Putyky vystřihne obtížné číslo a přitom se tváří, jako by v sobě měl sedm piv."

Podle MacKenzieho je La Putyka v Edinburghu velmi populární a bývá vždy vyprodaná. Však také v minulosti získala festivalovou Herald Angel Award.

Stejně tak již na Fringi byla oceněna Lenka Vagnerová se svou Company, která je rovněž nyní k vidění v ZOO Southside. Precizní představení zvané Gossip (Pomluva) začíná jako fyzické, pantomimě blízké divadlo: přátelé se scházejí na oslavě. Někdo není příliš vítán, další moc pije. Pohyby tanečníků jsou trhané, jako na špatně nahraném digitálním záznamu.

Dynamika představení se zrychluje, stejně jako stoupá antipatie mezi přáteli, kteří se pomlouvají. Pantomimu střídá tanec a graduje v akrobatických pózách. Zuřící muž, podpírán pažemi druhých, se vzpíná vysoko nad ramena a zase se hrudí propadá k podlaze.

Inscenace Gossip se stále proměňuje. Po tanci přichází prostor pro mluvené slovo − oslavenec do tváří svých "kamarádů" hbitou angličtinou vmetá výčitky, než objeví tajemství manželského páru. Překvapivý závěr představení diváky na Fringi nadchl, na konci tleskali vestoje.

"To mě hrozně potěšilo," říká tanečník Ivo Sedláček a tiskne si při tom dlaní hrudník. Po sérii pěti vystoupení má jeho soubor teď den volna. "Samozřejmě se snažím vidět co nejvíc jiných divadel," odpovídá tanečník na otázku, jak s volným časem naloží. Company Lenky Vagnerové bude na Fringi k vidění ještě do úterka.

Další z českých souborů, 420 People, začal svou štaci v Edinburghu včera. Jeho členové, kteří se Fringe účastní poprvé, tu odehrají představení Wind-up. Od neděle se k nim přidá ještě tuzemské divadlo DOT504 a o den později také Spitfire Company.

"Letos naše divadlo uvádí 65 inscenací, ale česká účast je nepřehlédnutelná," říká James MacKenzie. "Máme tu divadla z USA, Kanady, Švýcarska, Brazílie, a dokonce z Koreje, ale kromě Británie tu není nikdo zastoupen tolika soubory," dodává ředitel divadla ZOO, který se o české taneční divadlo začal zajímat před devíti lety.

"Můj první kontakt s českými divadly byl dost neosobní. Oslovili mě z Českých center, že by na Fringe chtěli přivézt několik českých představení a jestli bych si nějaké nevybral. Poslali mi balík nahrávek na DVD, měl jsem zvolit tři," vzpomíná MacKenzie a vypráví, jak si dodnes pamatuje záznam představení Holding Fast, jehož autory ze souboru DOT504 vzápětí do Edinburghu skutečně pozval. "Pro mě je to stále jedna z nejlepších inscenací, které jsem kdy viděl," dodává.

Divadlo sídlí na Nicolson Street v někdejším kostele, který však už mnoho let slouží jako komunitní centrum − MacKenzie si jej tedy na léto pouze pronajímá.

Také většina ostatních scén Fringe, kterých jsou bezmála tři stovky, během roku slouží něčemu jinému. Jsou to školy, instituce a nejčastěji hospody. Většinu velkých, celoročně provozovaných divadel ve městě obsadil Edinburský mezinárodní festival. Ten se koná ve stejném termínu a je to ona akce, vůči níž se zakladatelé Fringe kdysi vymezili. Rozdíl je v tom, že Fringe žádné účinkující neodmítne.

"Dostat se sem je snadné, ale drahé," vysvětluje MacKenzie. Osobně ale všem radí, aby to zkusili. "Fringe je největší divadelní veletrh na světě, přijíždí sem mnoho producentů. Většinou se náklady spojené s účastí na Fringi za několik let vrátí formou dalších nabídek," tvrdí ředitel divadla ZOO, který na Fringe sám začal jezdit před 17 lety jako student.

Proud lidí na historické třídě Royal Mile, jež je ve své střední části v okolí katedrály sv. Víta pro auta uzavřená, vypadá jako hejno ptáků. Pohne se jedním směrem, na chvíli se usadí u kouzelníkova stolku a pak zamíří na opačnou stranu, kde zrovna začíná akrobatický výstup. Svůj zástup si na pár minut získá i mim a loutkář, který složil kufry u zdi katedrály.

Na ulici se denně konají desítky malých představení za pár drobných do klobouku, případně jsou tu k vidění ukázky z představení, na něž herci lákají. Nejčastěji na "comedy", což ve velké většině znamená komediální show jednoho až pěti účinkujících.

Je těžké si vybrat, některá představení stojí až 20 liber, v přepočtu zhruba 580 korun, většinou je však vstupné poloviční.

Za představení po barech a jiných klubových prostorech se však platí dobrovolně − a právě ta jsou nejvyhledávanější. "Nejkrásnější věcí na světě je projít se po Starém Městě a nechat se některým z divadelníků nalákat. Dát se s nimi do řeči, zjistit, o čem jejich show bude, a jít. Jasně, je to risk, ale často bývám nadšený," dodává James MacKenzie. Pokaždé prý doufá, že natrefí na dosud neobjevený, budoucí hit.