Politik hodný svých ambic musí umět vycítit příležitost. Proto když Martin Schulz viděl, že jeho předchůdce, tehdejší úřadující šéf německých sociálních demokratů, nejspíše v letošních volbách proti Angele Merkelové neuspěje, nelenil a razantně se přihlásil o slovo. Zpočátku to vypadalo, že chytil svou šanci za pačesy, protože voličská podpora SPD se po měsících stagnace kolem 20 procent začala zdvihat, a dokonce se blížit křesťanským demokratům.

Série porážek ve volbách do zemských parlamentů a zvláště ty v Severním Porýní-Vestfálsku, kde SPD vládla po desítky let, růžové sny rozehnala. Ukázala i největší Schulzovu slabinu: výmluvností nedokázal zakrýt, že nenašel silné téma, kterým by voliče zaujal. Proto se kancléřka mohla v klidu odebrat na svou tradiční letní dovolenou, zatímco její vyzyvatel znovu vykřesává oheň, s nímž počátkem roku vstoupil na domácí politickou scénu.

Když se ale někomu nedaří, musí počítat s tím, že špatným zprávám nebývá brzy konec. Uprostřed léta sociální demokraty, právě když se chystají zahájit finiš své kampaně před zářijovými volbami do Bundestagu, oslabuje zdánlivě lokální událost. Zelená poslankyně Elka Twestenová v dolnosaském zemském sněmu oznámila, že přestupuje ke křesťanským demokratům. Připravila tak vládnoucí koalici SPD a zelených o těsnou většinu jednoho hlasu a odmávla start k předčasným volbám do hannoverského Landtagu. Sociální demokraty podle průzkumů čeká porážka v zemi, která dosud patřila k jejich tradičním baštám. Dolní Sasko je pro SPD citlivým místem, protože tamní premiéři, dosud sociální demokraté, zastupovali klíčový akciový podíl této spolkové země v koncernu VW, jímž nejnověji otřásá další odhalení v aféře Dieselgate.

Co může Schulz za tak nepříznivých okolností podniknout? Moc toho není, ale zdá se, že nezvolil nejlepší způsob, když obvinil kancléřku z celé řady hříchů, včetně podílu za krizi eurozóny, řešení uprchlické krize nebo za přístup vůči Trumpovi. Takový výčet může vypadat působivě, na jeho adresáty, totiž voliče, je však příliš dlouhý a Schulzovi lze snadno připomenout, že v letech, kdy stál v čele Evropského parlamentu, nesl i on svůj díl odpovědnosti.

Proto vyzyvatel kancléřce marně vyčítá, že tráví dovolenou místo toho, aby řešila problémy, které on zdůrazňuje. Merkelová si jistě všimla, že podle jednoho z posledních průzkumů si takřka 53 procent Němců nepřeje, aby byla i v příštích čtyřech letech kancléřkou. To ji musí mrzet, stejný průzkum však uvádí, že voličů, kteří si nepřejí, aby se kancléřem stal Schulz, je mnohem více, takřka 73 procent.