Prostě jsme si neformálně popovídali u piva, popisuje začátek spolupráce s loňským nobelistou Benem Feringou Jiří Kaleta z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. S nizozemským chemikem se potkali v roce 2014 na konferenci v Coloradu. A dohodli se, že by bylo zajímavé spojit svoje dovednosti do jednoho výzkumu. Nakonec z toho vzešel další přelomový objev, který otiskl prestižní chemický časopis Journal of the American Chemical Society.

Feringa dostal cenu za objev v oblasti molekulárních motorů. Přišel na to, že když na molekulu posvítí světlem v určité vlnové délce, pootočí se přesně v určitém poloměru.

"To je úžasné, protože většina systémů, se kterými pracujeme, se pohybuje zcela nahodile," vysvětluje Kaleta.

On se svým týmem zase umí seřadit molekuly do organizovaného pole.

"Tak jsme se dohodli, že půjdeme do odvážného projektu a zkusíme tyhle dvě věci spojit dohromady," říká Kaleta.

Chemik Feringa poslal do Prahy českému vědeckému týmu svůj − okem neviditelný − takzvaný molekulární motor.

Kaleta se svými lidmi jej následně připevnili na konec speciálně navržených molekul, ze kterých potom sestavili organizované pole molekulárních motorů.

"Dokázali jsme, že motory fungují, i když je ukotvíme na povrchu," popisuje.

Čeští vědci dokázali sestavit pole molekulárních motorů reagujících na světlo
Cesti_vedci_dokazali_sestavit_pole_molekularnich_motoru_reagujicich_na_svetlo.jpg

Díky objevu českých vědců se tak účinky Feringova objevu násobí. "Jedno svalové vlákno samo nic nezmůže, ale když jich budete mít tisíc, máte ruku, která dokáže zvednout činku," snaží se přiblížit význam objevu Kaleta.

A k čemu to může být dobré? "Na to se vždycky lidé ptají, ale to my u základního výzkumu ještě v tuhle chvíli nedokážeme přesně říct," odpovídá chemik. Pokud by se však prý pustil do věštění budoucnosti, mohl by jejich objev přispět k lepšímu pochopení, jak funguje lidské tělo. "Jednou třeba budeme umět dopravit nějakou látku na přesně určené místo jen tím, že jí budeme svítit na cestu. Může to fungovat i v lidském těle," připouští Kaleta. K tomu bude ale potřeba ještě hodně dalších výzkumů.

Už teď dokážou vědci pohnout například s kapkou vody, pokud ji kápnou na povrch posetý molekulárními motory. O žádné motory, jak je známe z našeho světa, samozřejmě nejde, nicméně fungují na stejném principu.

I lidské tělo je vlastně stroj složený z různých molekulárních motorů. Když mu dodáváme palivo, vzduch, potravu, tak můžeme chodit nebo mluvit.

"Umíme letět na Měsíc i postavit atomovou bombu, ale neumíme sestavit tak složitý stroj, jako je zvířecí či lidské tělo. Snažíme se vytvářet jednoduché prototypy, abychom pochopili, jak tyhle sofistikované stroje fungují," přibližuje Kaleta.

Během svého studia na Masarykově univerzitě v Brně strávil hodně měsíců v Coloradu ve výzkumném týmu profesora Josefa Michla. Nyní je znovu v USA a s kolegy chtějí zkusit, jestli dokážou pohybovat částicemi i v roztoku. "Možná je to jen bláznivý nápad, ale takové jsou ve vědě všechny. Vymýšlíte bláznivé věci a zkoumáte, zda fungují. 95 procent jsou šílené a z pouhých pěti jsou pak přelomové objevy," říká.