Kvůli studentům doufám, že budeme moct velmi rychle říci, kdy studenti školu dokončí, řekla v září roku 2015 tehdejší ministryně školství Kateřina Valachová poté, co Univerzita Jana Amose Komenského (UJAK) ztratila akreditaci pro obor speciální pedagogika.

Víra paní ministryně ale přišla vniveč. Univerzita akreditaci dosud nezískala. Část studentů pokračuje v Polsku, část na Slovensku a zbytek stále doufá.

Celou kauzu lze brát jako vyvrcholení dlouhodobé nesnášenlivosti mezi UJAK a Akreditační komisí, která univerzitě vyčítá nekvalitní vzdělání. Současně ale ukazuje stav českého vysokého školství, které "jen" zareagovalo na poptávku po diplomech.

Ve chvíli, kdy učitelé, zdravotní sestry a další veřejní zaměstnanci potřebují pro výkon povolání "papír", často bez ohledu na praxi, vždy se najde někdo, kdo jej poskytne. Rozhodující je víra ve finanční a společenský přínos diplomů a razítek.

Výsledkem je degradace titulů a mnoha vysokých škol. Zaměstnavatelé, především z privátní sféry, v takové situaci už raději nepoptávají titul, ale znalosti. A mnozí z těch, kteří na diplom po náročném (hlavně finančně) studiu dosáhli, zjišťují, že nevede k vytouženému vysokému platu.

Vedlejším efektem snížení úrovně českého vysokého školství pak je odliv těch nejchytřejších nebo těch, kteří mají možnost, za kvalitním vzděláním do zahraničí.

Nikoliv na východ, třeba do Sládkovičova, kde si kdysi nechali udělit malý doktorát mnozí čeští politici v čele s exhejtmanem Michalem Haškem, ale na západ, do Velké Británie, do Rakouska, Německa, kamkoliv, kde nabízejí víc než jen papír s razítkem.

Mnozí z nich pak zůstávají v zahraničí, kde najdou uplatnění za víc peněz.

Kdo potřebuje diplom z rozdělaného studia na UJAK, určitě si nějakou školu najde. My všichni bychom se ale měli zamyslet nad tím, jestli skutečně chceme, aby naše děti odcházely za kvalitním vzděláním a dobrou prací do zahraničí.

Protože země, která nedokáže nabídnout budoucí generaci nic jiného než papír, nemá budoucnost.