Shrnutí toho základního je letos v létě bohužel stejné jako loni, předloni či před pěti lety. Ve vlnách Středozemního moře utonulo už jedno malé město, tedy na dva a půl tisíce lidí. Prchali před válkami či bídou z Afriky a Blízkého východu. Více než sto tisícům dalších se však strastiplná cesta do Evropy, konkrétně do Itálie, podařila a nyní čekají na vyřízení svých žádostí o azyl.

Vláda v Římě varuje, že nápor nezvládá, a apeluje na ostatní země Evropské unie, ať pomohou zejména s přijímáním běženců. Jenže nikdo se k tomu moc nemá, zejména pak ne středo- a východoevropské země včetně Česka, které z národoveckých a populistických důvodů zabouchly lidem v nouzi dveře a s Italy se o jejich situaci arogantně odmítají vůbec bavit.

A co je tedy, cynicky řečeno, nového? To, že Itálie vzala věci trochu jinak do svých rukou a vytvořila kodex, podle něhož by se měly řídit lodě nevládních lidskoprávních organizací, které odchytávají běžence shozené pašeráky do moře. Ti už, na vysvětlenou, dávno přišli na trik, jak si ušetřit cestu a "zboží" zaručeně dopravit k cíli − stačí jej vyhodit do vody, když doplují aktivistům na dohled. Oni pak už trosečníky vyloví a dopraví k italským břehům.

Dodejme, že zpět do Libye je lidskoprávní organizace odmítají vozit z dost pochopitelných důvodů, třeba už kvůli otřesným podmínkám v tamějších záchytných lágrech, kde tito lidé běžně trpí bitím, okrádáním, zneužíváním, znásilňováním. Jak uvádí týdeník Der Spiegel, podle německých diplomatů se podmínky například v tripoliském táboře Tarik al-Sika podobají poměrům v nacistických koncentračních táborech.

Kodex obsahuje požadavek, aby takové lodě nejezdily až do pobřežního pásma u Libye (a neulehčovaly tedy pašerákům práci tím, že přijedou vlastně až za nimi) a aby nepředávaly běžence jiným lodím, nýbrž je samy dopravily až do Itálie (což má zaručit větší přehlednost). Jenže lidskoprávní organizace to považují za porušení své nezávislosti, tedy toho, že jim nikdo nemá co poroučet, zvlášť když to porušuje základ jejich poslání − že lidem je třeba pomáhat, kdekoliv se dostanou do nesnází.

Kodex zkrátka vesměs odmítly podepsat, a tak se teď stalo, že loď španělské organizace Proactiva Open Arms s mnohými vylovenými uprchlíky na palubě nedostala povolení k přistání v Itálii ani na Maltě. Dokonce na ni stříleli z člunu libyjské pobřežní stráže, financované ze zdrojů Evropské unie.

Ve vlnách moře se tak odehrává drama, o němž těžko říct, jak dopadne. Jisté je jen, že celý náš slavný osvícený a vyspělý svět trapně neví, co vlastně dělat.