Kdykoliv se píšou profilové texty o Carle del Ponteové, věhlasné prokurátorce stíhající válečné zločince, zpravidla se zmiňuje její výška. Měří sotva sto padesát centimetrů, což značně kontrastuje s tím, jak moc se jí báli ti, po nichž kdy šla.

Když jako vyšetřovatelka ve svém rodném Švýcarsku pátrala po penězích italské mafie ulitých v tamějších bankách, vysloužila si mezi gangstery přezdívku Puttana, tedy děvka.

Neví se sice, jak jí říkal Jean-Paul Akayesu, místní politik, který nesl spoluvinu za masakry ve Rwandě v roce 1994, díky její neúnavnosti při shánění důkazů se jej ale v Haagu podařilo odsoudit za genocidu k doživotnímu trestu. Balkánský Slobodan Milošević − muž, jenž uvedl do chodu hrůzy nevídané v Evropě od druhé světové války − ji ze své haagské cely zase tituloval jako "nové gestapo".

Del Ponteová se vyznačuje buldočí povahou a neústupností vůči jakýmkoliv politickým zájmům.

Teď, když je jí sedmdesát let, a nachází se tedy na sklonku své kariéry, však narazila na něco, na co je krátká. Na alibismus států zasedajících v Radě bezpečnosti OSN. Rezignovala proto na vedoucí pozici v komisi OSN pro vyšetřování zločinů spáchaných v Sýrii.

Tu funkci zastávala od zřízení komise na počátku války v roce 2011. Jenže Rada bezpečnosti nejenže nikdy neschválila vznik syrského tribunálu na způsob toho balkánského nebo rwandského, ale ani nikdy komisi nepodpořila tak, aby vlastně mohla pátrat po důkazech a odvádět svou práci.

Del Ponteová, kterou kdekdo během jejího života marně přesvědčoval, ať přibrzdí, že je bezmocná, že je její práce zbytečná, musela nyní, když oznamovala svou rezignaci, prohlásit: "Nemohu už déle být v této komisi. Jsme bezmocní." A dodala varovně: "Věřte mi, tak strašné zločiny, jaké byly spáchané v Sýrii, jsem neviděla ani ve Rwandě, ani v Jugoslávii."

Jistě, blokádu její práce má v OSN na svědomí hlavně Rusko, spojenec syrského diktátora Bašára Asada, hlavního adepta na potrestání. Ale ostatní, od permanentních členů rady, jako jsou USA, po demokratické členské státy OSN, jako je Česko, nikdy nejevily snahu tuto blokádu prolomit.

"Ze začátku bylo dobro a zlo. Opozice byla na straně dobra a vláda Bašára Asada v roli zla. Teď jsou všichni v Sýrii na straně zla," zdůrazňuje del Ponteová.

Leč spolu s nimi je tak trochu na té straně zla i zbytek světa, lze dodat při odchodu del Ponteové ze scény kýžené, a přitom tak vzdálené světové spravedlnosti.