Hlavním nástrojem jsou pro nás úrokové sazby, prohlásil včera šéf centrální banky Jiří Rusnok chvilku poté, co ohlásil, že pro první zvýšení sazeb po devíti a půl letech hlasovalo všech šest přítomných centrálních bankéřů. Éra ovlivňování ekonomiky pevně stanoveným měnovým kurzem, kterou si Česko užívalo (kdo cítí potřebu, nechť si ke slovu před závorkou dopíše uvozovky) od konce roku 2013, už je několik měsíců minulostí, takže takové vyjádření je zdánlivě banální. Ne však v českých podmínkách.

Od České národní banky jsme totiž roky poslouchali, že až intervence skončí, koruna neposílí. Nebo málo. A kdyby náhodou poskočila o hodně, bude vždy připravena zasáhnout, koruny na to má. Vtip byl v tom, že nikdy neupřesnila, kde leží její hranice. Nyní už s jistotou víme, že 26 korun za euro, tedy zhruba čtyřprocentní posílení oproti intervenční hladině, bankéře nerozhází. Jinak by včera sazby nezvedli a nepotvrdili tak, že koruna má potenciál k dalšímu růstu.