Kulisy se proměnily, ne však podstata problému. Jako před dvěma lety Řecko, letos je to Itálie, na niž doléhá největší břemeno uprchlické krize, zatímco ostatní evropské země myslí nejdříve na svou domácí košili než na společný kabát. Společné řešení se postupně snad i nalezne, ale v nejbližší době Itálie, kam míří lidé od jižních břehů Středomoří, zůstane jejich prvním cílem, a tedy i první zemí, která se s nimi bude vyrovnávat.

Jeden náznak změny tu je, červencová čísla jsou ve srovnání s těmi loňskými ve stejné době o polovinu nižší. Avšak součet prvních sedmi měsíců neukazuje pokles, ale naopak mírný vzestup. Nejvíce však zneklidňuje hlavní rozdíl ve srovnání s Řeckem. Tam se brzy ukázalo, že páka k ráznému zbrzdění přílivu uprchlíků leží v Ankaře. Poté už bylo otázkou času a vyjednávání, jaká bude cena za to, že turecká stráž se přestane dívat stranou pokaždé, když budou proplouvat čluny naložené uprchlíky, a začne konat svou povinnost.