Moje babička byla chudá žena, která v 50. letech vychovávala sama tři děti. Každý rok opustila v květnu vinohradský byt a přestěhovala se do letního pronájmu do vily v Jevanech. Strávili tam všichni čas až do konce září, děti chodily dva měsíce do místní školy. Bylo to levné, a navíc to dětem zaručovalo pobyt na "čerstvém vzduchu".

Dnes, zhruba o šedesát let později, nic takového nepřipadá v úvahu. Naše bohatá společnost nemá čas, aby trávila čtyři měsíce někde na čerstvém vzduchu, a dovolenou prožívá pokud možno v uzavřeném komplexu all inclusive ve zrychleném desetidenním módu. Přesto se nám občas po starých dobrých časech zasteskne, což se navenek projeví palčivou touhou po vlastnictví čehokoliv na "čerstvém vzduchu", nejlépe u vody.

Po zhodnocení možnosti zakoupit chalupu například na Moravě u Novomlýnských nádrží, což je z Čech v dojezdové vzdálenosti někde mezi třemi až dvaceti hodinami (podle aktuálního stavu D1), člověk lehce dospěje k závěru, že si může koupit nemovitost kdekoliv na světě. Navíc − s ohledem na růst cen − za stejné peníze. Ani cesta do Kostariky, kde jsou za "pakatel" k mání haciendy, navíc s kávovou plantáží a kouskem pralesa, mnohdy netrvá déle než jízda po naší páteřní komunikaci. Po důkladném uvážení, které především zahrnuje schopnost rozeznat kávovník od brambor, ovšem člověk poněkud přibrzdí a vrátí se v úvahách do Evropy.

Nemovitost musí splňovat následující kritéria: musí být dostupná − pokud možno nikoliv po D1, ani ne pět hodin rozkopanou cestou od letiště, které přijímá dva lety za den, a to ještě ne z Česka. Musí být blízko vody − i u inzerátů zahraničních realitních kancelářích platí, že sousloví "blízko pláže" znamená cokoliv v okruhu 60 km a "na dohled od pláže" je ještě podstatně dál. A měla by být přitažlivá i pro ostatní, ať už bereme apartmán či vilku jako investiční příležitost pro platící turisty, nebo pro návštěvu přátel, kteří se ani zadarmo podruhé neobjeví v místě, kde není nic.

Levný východ

Soudě podle informací realitních kanceláří je ideální destinací Bulharsko, kde se dá pořídit apartmán zhruba za jeden a půl milionu korun. Sozopol i Burgas jsou krásná místa na břehu Černého moře, kde se dá docela dobře strávit léto v apartmánovém paneláčku. Navíc za málo peněz, protože podle statistik EU je Bulharsko nejlevnější evropskou destinací, pokud jde o ceny zboží a služeb v unii. Ne že by měl člověk něco proti Bulharsku, i přes poněkud rozčilující zvyk kývat hlavou úplně jinak než zbytek kontinentu. Úroveň služeb ovšem za francouzskou Riviérou pokulhává stejně jako ceny.

Zajímavé má být i Chorvatsko, kde dokonce podle údajů Evropské unie letos ony báječné nemovitosti zaznamenaly pokles, což je s ohledem na dění ve zbytku Evropy poněkud zarážející. Hlavní předností Chorvatska je prý to, že se tam dá domluvit česky. Otázkou je, proč kvůli tomu stát v mnohahodinových frontách na cestě. Další "výhodou" je neměnnost služeb: gastronomie se v posledních třiceti letech rozšířila pouze o pizzu. "Čevap, pljeskavica a ligne na žaru" jsou stálicemi, takže člověk nemůže pochybit i bez znalosti jazyka. Na rozdíl od úrovně služeb jsou ovšem ceny v místních obchodech a restauracích světové.

Jak Bulharsko, tak Chorvatsko jsou podle realitních agentur dobrou příležitostí, jak zkombinovat vlastní dovolenou s investicí. Výnos se prý pohybuje kolem pěti procent. Ideální samozřejmě je, když vlastník v dotyčném apartmánu tráví čas pouze mimo sezonu, protože v létě musí být k dispozici platícím hostům a sezona je krátká. Pět procent výdělku pak nezapočítává dopravu, poplatky za správu a úklid apartmánu a místní daně a poplatky.

Další levné destinace − Albánie či Rumunsko − realitní kanceláře nenabízejí. Drákulův hrad evidentně k investicím zatím netáhne a po pěkných bunkrech, jimiž je Albánie poseta, česká poptávka zatím nevzlíná.

Stejně tak stranou pozornosti zůstává Řecko, kde jsou díky mnoha letům ozdravného programu nemovitosti opravdu velmi levné. Zahraniční zájemce zde ovšem naráží na několik problémů. Zaprvé to, že nemovitost fyzicky existuje, neznamená, že existuje i papírově. Řecká vláda sice vydala nařízení, kterým tyto nemovitosti zlegalizovala, razítko ovšem platí jenom několik let. Co bude potom, není jasné. Druhý problém řeckých nemovitostí se jmenuje katastr, který tady sice je, ale to je asi tak všechno, co se o něm dá říci. Každopádně pokud se člověk nechystá na velkou řeckou svatbu, je jednodušší se tamním nemovitostem vyhnout.

Země v krizi

Výhodnou investicí za nízkou cenu zůstává prý i Španělsko. Jestli jde ale o pověstná města panelákových duchů, žádná realitní kancelář neupřesňuje. Zběžný pohled na pěkné vilky u moře ovšem jakoukoliv nízkou cenu vylučuje. Jistým varováním může být, že i realitní mágové upozorňují, že cena španělských apartmánů běžně kolísá o dvacet procent na obě strany. A nyní, zdá se, se víc blíží k vrcholu.

I v další letní destinaci − v Itálii − se dají sehnat nemovitosti za velmi rozumnou cenu. Je fakt, že podle dat Evropské unie v Itálii ceny realit klesly v posledním čtvrtletí o 0,1 procenta, Toskánsko, Ligurie nebo například Sardinie ale zaznamenaly dvacetiprocentní růst a tamní nemovitosti cenu neztrácejí.

Itálie ovšem nabízí dvě možnosti, které jsou v rámci Evropy unikátní. Zaprvé italská vláda občas nabízí nemovitosti za jedno euro − jde fakticky o padesátiletý pronájem, zájemci musí předložit plán, jak do nabízených domů a oblastí vrátit život a přilákat turisty. Naposledy letos hodila za tuto cenu na trh 103 položek, kde se objevily zámky, železniční zastávky, kláštery či staré věže a hospody, jež stávaly poblíž tradičních poutních cest.

Druhou možností, kterak si levně pořídit italskou nemovitost, jsou tzv. vesnice duchů. Těch je podle posledních odhadů v Itálii na dvacet tisíc. Zájemce si ji může koupit na portálu eBay i celou, a to i za pouhý milion eur (26 mil. Kč). Jednotlivé domy se dají pořídit za pár tisíc eur a člověka může hřát představa, že bydlí v něčem, co stojí minimálně dva a půl tisíce let. Někdy je to taky jediné, co člověka doopravdy hřeje, protože v daném domě naposled bydlel před několika sty lety nějaký "nájezdný barbar", který o elektrickém topení neslyšel.

Staré dobré jistoty

Další možností je poohlídnout se po zemích v blízkém okolí. Jako první se vnucuje Německo. I tady se dá najít kvalitní nemovitost za dostupnou cenu. Třeba dům o čtyřech ložnicích v srdci národního parku Traben Trabach lze pořídit za pouhých pětašedesát tisíc eur (1,7 mil. Kč). Jiná věc je, že pokud člověk trvá na levném domě uprostřed ničeho, může si ho docela dobře pořídit v českých Skramníkách, a ne o cca 600 kilometrů dál. Pokud jde o potenciální návratnost z pronájmu, bude bez ohledu na výrazný rozdíl v kupní síle dost obdobná.

Pokud investovat v Německu, pak nejlépe na severu, u moře. Němci milují svoje ostrovy a pobřeží Baltu, kde staví víkendové haciendy v hobitím stylu s pravou doškovou střechou a na první pohled plastovými okny a dřevěnými jeleny na zahradách. Obyčejný víkendový domek na ostrově Sylt vyjde průměrně na 3,5 milionu eur (cca 91 mil. Kč). Ale je to to, co Němci považují za tu správnou chalupu. Bývalá východní část Německa je o kapku levnější, pokud ale člověk trvá na stylových doškách, pod 700 tisíc eur (18,2 mil. Kč) se nedostane.

Opomenout nelze ani Francii. Tamní nemovitosti si svoji hodnotu drží − podle nejnovější studie společnosti Notaires de France ceny v posledních deseti letech stabilně rostly v regionech o jedno až dvě procenta ročně, v Paříži a okolí pak o tři až čtyři procenta. Ve srovnání s dvanáctiprocentním nárůstem v Česku za poslední čtvrtletí se to nezdá být mnoho. Na druhou stranu v Česku současné ceny teprve nyní dosáhly úrovně z roku 2008, protože mezitím výrazně zlevnily.

Z přímořských oblastí je nejlevnější Normandie a Bretaň, kde se průměrné ceny domů pohybují kolem 150−200 tisíc eur (3,9−5,2 mil. Kč). Kdo si dá práci, najde v inzerátech i domy "poblíž pláže", ve vesnici 30 km od nejbližší vody i za 50−60 tisíc eur (cca 1,4 mil. Kč). Jih Francie je pak poněkud dražší, blízkost Monaka se cení na dvojnásobek, návratnost z pronájmu je ovšem rovněž dvojnásobná.

Každopádně výběr v Evropě je velký, tak proč se omezovat pouze na Česko nebo na východní země. Stejně jako tady platí pro nákup nemovitostí kdekoliv na světě následující: cena nikdy neroste donekonečna. A za "čerstvý vzduch" v pěkné vilce se platí přirážka i v těch nejchudších zemích.