Moje babička byla chudá žena, která v 50. letech vychovávala sama tři děti. Každý rok opustila v květnu vinohradský byt a přestěhovala se do letního pronájmu do vily v Jevanech. Strávili tam všichni čas až do konce září, děti chodily dva měsíce do místní školy. Bylo to levné, a navíc to dětem zaručovalo pobyt na "čerstvém vzduchu".

Dnes, zhruba o šedesát let později, nic takového nepřipadá v úvahu. Naše bohatá společnost nemá čas, aby trávila čtyři měsíce někde na čerstvém vzduchu, a dovolenou prožívá pokud možno v uzavřeném komplexu all inclusive ve zrychleném desetidenním módu. Přesto se nám občas po starých dobrých časech zasteskne, což se navenek projeví palčivou touhou po vlastnictví čehokoliv na "čerstvém vzduchu", nejlépe u vody.