Když minulý týden oznámil šéf britského úřadu pro regulaci finančního trhu, že mezibankovní úroková sazba LIBOR do pěti let skončí, překvapení to nevyvolalo. Sazba, která v dobách největší slávy určovala životy miliardám lidí po celém světě, se stala synonymem zkaženosti finančního světa, v němž se "v zájmu vyššího dobra" neštítí podvodů ani centrální banky.

Samotné manipulace se sazbou LIBOR, k nimž mělo docházet v letech 2007−2009 (podle jiných zdrojů však byla "cinklá" už od počátku 90. let), byly výjimečné především rozsahem. V Londýně nastavená laťka byla klíčová pro celý svět a manipulace se týkaly sazeb pro dolar i jen.

Tajné dohody mezi bankami, které si mají konkurovat, řeší úřady často. Co kauzu LIBOR odlišovalo od "standardních", i když samozřejmě zakázaných kartelových dohod mezibankovního trhu, byla aktivní účast britské centrální banky a zřejmě i vlády. Ty komerčním bankám důrazně doporučily uvádět nižší sazby, aby to vypadalo, že trh je v pořádku, a ne pod tlakem krize. Je možné, že vycházely z předpokladu "účel světí prostředky" nebo že skutečně pochopily poznatek amerického sociologa Roberta Mertona, který dospěl k tomu, že model ocenění (třeba LIBOR) je správný proto, že jej všichni používají, a ne že se všichni shodnou na použití nějakého ukazatele, protože je správný. Možná měly i pravdu. Finanční svět je postaven na víře, ne na realitě. Bohužel má realita nepříjemnou tendenci se projevovat bez ohledu na to, jak skvělé výpočty centrální banky produkují. Ukazuje to příklad měření inflace, svatý grál centrálních bank.

Už v roce 2007, rok před vypuknutím světové krize, analytici poukázali na to, že samotný vývoj spotřebitelských cen nevypovídá o realitě, když se kolem rojí bubliny. Ceny nemovitostí tehdy rostly zhruba stejně jako nyní a ochlazení (spíš mráz) přišlo s krizí. Teď, o 10 let a jednu krizi později, mají lidé opět pocit, že se jejich vnímání růstu cen s tím, jak inflaci chápou centrální banky, značně rozchází. Z hlediska centrální banky je inflace kolem jednoho až dvou procent stále nízká. Lidé, kteří vidí, že cena nemovitostí za posledních pár let stoupla o čtvrtinu a že oběd stojí o 10 procent více než loni, tento pocit nesdílejí. Nízké úrokové sazby centrálních bank byly příčinou finanční krize, která otřásla důvěrou v celosvětový finanční systém. Zachránily jej centrální banky, a hlavně víra v to, že co činí centrální bankéři, činí dobře. Pokud zrovna nevolají bankám, aby upravily sazby tak, jak se jim to právě hodí. A je jedno, jestli se daná sazba jmenuje LIBOR.