Společnosti BMW a Daimler (Mercedes-Benz) se podle letošního žebříčku sociálně odpovědných firem, který sestavuje Reputační institut na základě průzkumu mezi 240 tisíci respondenty v patnácti zemích, dostaly do první desítky na světě. Spotřebitelé je "pochválili" za to, že jsou transparentní a dobrovolně dodržují etický kodex. Jak se ukazuje, víc než o dobrovolné dodržování etiky jde možná spíš o skvělý marketing. Spolu s dalšími výrobci automobilů − společnostmi Volkswagen, Audi a Porsche − jsou totiž v podezření z kartelových praktik. Podle týdeníku Der Spiegel se německé automobilky už od 90. let minulého století domlouvaly na přístupu k dodavatelům, na cenách komponentů a zřejmě i na systémech kontroly emisí u naftových motorů, tedy na věcech, které reálnou "sociální odpovědnost firem" naprosto popírají.
O tom, že morálka je slovo vhodné především do propagačních materiálů, by tak automobilky nepřesvědčily poprvé. Kromě emisního skandálu firmy Volkswagen vzpomeňme třeba na průběžná obvinění (následovaná pokutami) za předražené náhradní díly i za celá auta, jež opakovaně evropským a americkým automobilkám udílejí indické a čínské antimonopolní úřady.
Současný příběh ale nejvíc ze všeho připomíná obdobnou spolupráci velkých výrobců nákladních automobilů (MAN, Volvo/Renault, Daimler, Iveco a DAF). Ti se podle výsledku vyšetřování Evropské komise od roku 1997 nejen domlouvali na cenách vozů, ale − stejně jako jsou v podezření výrobci osobních aut − spolupracovali i na zavádění nových technologií kontroly emisí. Komise za podvody udělila výrobcům náklaďáků v roce 2016 rekordní pokutu přes 2,9 miliardy eur. Kauzu v roce 2011 oznámila firma MAN, která se tím vyhnula potrestání, dalších pět let trvalo prošetřování, jak to bylo doopravdy.
I současné šetření probíhá na základě oznámení firmy Volkswagen, která se evidentně rozhodla udělat "velký úklid" po minulém vedení, jež skončilo po provalení emisního skandálu. Navíc se oznámením Volkswagen pravděpodobně vyhne pokutě, která může dosáhnout nové rekordní výše, pokud se ostatním automobilkám nepodaří prokázat, že šlo − jak tvrdí − o "normální", běžnou spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje.
Otázkou je, jaký bude mít případné prokázání dalšího kartelu dopad na automobilky. O tom, že německá auta jsou synonymem kvality, nikdo nepochybuje ani po emisním skandálu: Volkswagen je bez ohledu na reputační problémy stále jedničkou v počtu prodaných aut na evropském trhu. Jestli mohl mít emisní skandál nějaký vliv na rozhodování o koupi nového vozu u ekologičtěji smýšlejících automobilistů (kteří se nakonec stejně rozhodli pro německou kvalitu, protože, jak se ukázalo, podobně špatně s emisemi jsou na tom i ostatní automobilky), prokázání kartelu kupující zajímat nebude. O kvalitě výrobků totiž neříká vůbec nic a reklamní "das Auto" je stále pojem.
Zpozornět by však měl český automobilový průmysl. Jestliže se v Německu výrobci automobilů podílejí na celkových průmyslových tržbách 20 procenty, v Česku je to skoro čtvrtina. Podle údajů sdružení automobilového průmyslu AutoSAP přímo zaměstnává 150 tisíc lidí, v návazných profesích dalších 250 tisíc zaměstnanců. Pětaosmdesát procent produkce míří do zahraničí, značná část putuje k německým automobilkám.
Případná pokuta za kartelovou dohodu bude mít na české dodavatele obdobný vliv jako emisní skandál Volkswagenu. S tím rozdílem, že v problémech nebude jedna německá automobilka, ale všechny. A všechny si budou chtít pokutu někde vynahradit − nejen v ceně nových vozů, ale také v ceně autodílů. Ti, kdo zažili "přitvrzení" při vyjednávání o dodávkách pro Volkswagen, který musel kompenzovat zvýšené náklady na americkém trhu, potvrdí, že nové dohody o podmínkách kontraktu rozhodně nebyly jednoduché. Tehdy ovšem platilo, že Volkswagen je sice velký, ale není jediným odběratelem. Nyní se výběr podstatně zúžil.
Český automobilový průmysl je ve skvělé kondici, výroba je rekordní, rostou tržby i export. Tlaky na růst mezd a nedostatek zaměstnanců jsou v současnosti daleko větším problémem než německá kauza automobilového kartelu, která se navíc potáhne několik let. Přesto bychom na ni neměli zapomenout. Nečekané důsledky se mohou projevit v nejnevhodnější chvíli.
