Premiér mezinárodně uznané libyjské vlády Faíz Sarrádž a mocný libyjský polní maršál Chalífa Haftar se v úterý ve Francii dohodli na příměří a na tom, že budou "pracovat" na konání voleb v Libyi "co nejdříve". Z nich by mohla vzniknout jednotná libyjská vláda, která zastaví příliv uprchlíků do Evropy. Nyní je země rozdělena mezi válčící frakce a hranice včetně námořních jsou jen slabě kontrolované.

Jednání na předměstí Paříže zprostředkoval prezident Emmanuel Macron. Podle něj je vytvoření společné vlády v Libyi důležité, protože i Francii ohrožuje příliv běženců z Afriky. Francouzská iniciativa vyvolala nelibost v Itálii. Ta se jako bývalý kolonizátor Libye snaží stát v čele evropských jednání s touto zemí. Jak řekl agentuře Reuters jeden italský diplomat, děje se tak "bez konzultací" s Římem, který prý Macron "zcela ignoruje".

Podle odborníků je však dohoda libyjských rivalů poměrně vágní, oslabí Sarrádže a posílí Haftara. Sarrádžova vláda je sice mezinárodně uznávaná a byla vytvořena pod patronací OSN, nemá ale kromě části hlavního města Tripolisu žádnou moc. Sarrádž jednal i za své spojence, šéfy místních ozbrojených skupin, s nimiž se dopředu nedohodl, a to mu přinese problémy, uvedl Mattia Toaldo, odborník na Libyi z think-tanku European Council on Foreign Relations.

Původní plán z roku 2015, zaštítěný OSN, předpokládal, že část dalších válčících frakcí v zemi se spojí se Sarrádžovou vládou a předá jí své pravomoci − včetně Haftara. To se nepovedlo. Vlády některých evropských zemí uvažovaly o tom, že Sarrádžovu vládu podpoří vojenskou intervencí, kterou měla vést Itálie. Ani tento plán se neuskutečnil. Sarrádžova vláda se ukázala slabší, než se předpokládalo, a premiér navíc o mezinárodní zásah nepožádal v obavě, že si tím znepřátelí část svých příznivců.

Naproti tomu Haftar, bývalý generál svrženého diktátora Muammara Kaddáfího, který se s ním později rozešel, ovládá velkou část Libye, zejména východ země. Minulý měsíc dobyl na místních islamistech město Benghází a prohlásil, že do prosince bude v Tripolisu.

Formálně je Haftar podřízen části libyjského parlamentu a jím podporované vládě sídlící ve východolibyjském Tobruku. Ve skutečnosti je samostatný a podporují ho penězi a zbraněmi Spojené arabské emiráty, také Egypt a prý Moskva, s níž opakovaně jednal. Haftar tvrdí, že je demokrat a bojuje proti muslimským radikálům. Zároveň udržuje spojení s některými extrémními islamisty a jeho vojáci jsou obviňováni ze zabíjení zajatců a mučení nepřátel.

Haftar se nechce vzdát moci − opakovaně řekl, že nebude ministrem obrany bez reálného velení armádě −, ale touží po uznání v zahraničí. "Udělá toho hodně pro svou mezinárodní reputaci. Jednou z věcí, která ho nalákala do Paříže, je možnost vyfotografovat se s Macronem," uvedl Mattia Toaldo.

Macron podle Toalda zároveň vidí Libyi jako šanci, jak zabodovat v mezinárodní politice. I když je jím zprostředkovaná dohoda neurčitá, nezdá se "akce Libye" tak složitá ve srovnání s Macronovými dalšími cíli. Těmi jsou například vyjednání míru v Sýrii nebo zlepšení vztahů Evropy s Ruskem.

Související