Když se autor v jakémkoliv oboru stane postavou natolik významnou, že už stojí za to se vůči němu vymezovat, dá se prakticky mluvit o žijícím klasikovi.

Třiapadesátiletý básník Petr Hruška by do takové kategorie mohl bez obtíží zapadat. Vydal sedm básnických knih, je zastoupený v řadě českých i zahraničních antologií, a pokud se někdo snaží hledat v současné česky psané poezii výraznější směry a jejich čelné představitele, zaznívá Hruškovo jméno pravidelně. Ostatně za sbírku Darmata získal v roce 2013 Státní cenu za literaturu.

Úsporný, přesný, posmutnělý a nesmlouvavý způsob, jakým v textech reflektuje domovskou Ostravu, si právem vysloužil respekt i následovníky.

Svou novou knihou nazvanou Nevlastní, vydanou nakladatelstvím Argo, dělá Hruška tak trochu úkrok stranou. Nejde ani o změnu směru, spíš o zdůraznění jediné linie. Už v úvodu Hruška vysvětluje, že Adam, ústřední postava sbírky, mu před mnoha lety "vstoupil prostě do básně a už v ní zůstal".

Právě z textů, ve kterých se za uplynulých mnoho let objevil nebo je z nich cítit, Hruška knihu sestavil. A výsledek je pozoruhodný: v necelých čtyřiceti textech se odehraje tolik, co v některých románech.

Adam je outsider také v rámci drsné Ostravy. Kluk z rozvedeného manželství, vyženěný, obtížně zvladatelný, prakticky nezařaditelný, výjimečný v tom horším slova smyslu.

Hruška tuhle postavu načrtává v náznacích, v mikroepizodách z domova, ze školy, později z nesourodé řádky prací a života mezi nimi − první oddíl Nedokončená ruka sleduje dětství, druhý Hadry a drát začíná příznačně textem Velký Adam.

Tím, že jde o průřez, nejsou básně formálně nebo stylově ničím nové, ale proč vlastně překvapovat. Ani tentokrát Petr Hruška nemoralizuje, byť se často dotýká života na okraji společnosti nebo se otře o lichváře. Mnohem víc texty působí jako upřímná snaha vcítit se do postavy, kterou nelze zcela rozklíčovat. A jakkoliv autor v rozhovorech zdůrazňuje, že Adam je postava literární, která s jeho skutečným nevlastním synem nemá příliš společného, často básně vyznívají i jako neutuchající pokusy o navázání kontaktu.

Kniha

Petr Hruška

Nevlastní

2017, Nakladatelství Argo, 56 stran, 168 korun

Paradoxní na knize je fakt, že nejsilněji z celku vystupují texty, které s Adamem souvisejí jen trochu nebo kde hraje takříkajíc vedlejší roli. Jako v první z několika básní nazvaných Červenec: "Celé odpoledne se potkáváme / v členitém domě / v barevných světlech zavařenin / Z trávy přiběhne dítě / drobounce / tiše kramaří v naší nejistotě".

Nebo Za kamencem: "Chlapcům plápolají košile / jak na kolech ujíždějí / konci srpna / Chlapcům plápolají košile / jak ujíždějí touze dospělých / nadělat z nich / smysl života".

A potom v básni Štěkot, kde autor sleduje matku se synem, který "napodobuje retrívra", "oba na světě až po uši", "oba pravidelně v tom nonstopu, / skuteční jako hák / krásy".

Číst Nevlastního nemusí být snadné − také z náznaků zamrazí, protože jsou vylíčené uvěřitelně. Kde by novinová reportáž nebo dokumentární film mohly sklouzávat k citovému vydírání a sebemrskačství, nabízí Petr Hruška intimní, časosběrný portrét.

Související