V Česku sílí pocit, že si na nás Evropská unie zasedla a chová se k nám autoritativně. Staré země unie zase soudí, že Česko (a další země Visegrádu) nectí společné hodnoty a chová se nesolidárně. Poštěkávání je z obou stran stále hlasitější. Je jistě možné popisovat tento jev v termínech mezinárodní politiky, ale rostoucí míra iracionality dává možnost podívat se na něj i jinak. Třeba pohledem vývojové psychologie.

Referendum o unii je nesmysl, Česko patří na Západ, ujistil Zaorálek na Colours

Příběh má totiž veškeré rysy bouřlivé, oboustranně nezvládnuté puberty. Česko v něm vystupuje jako pubescent a EU jako empatie neschopný rodič.

Česko vstoupilo do unie před třinácti lety, takže dospělo v rámci evropské "rodiny" do věku, kdy už se nechce jen učit, poslouchat. Má pocit, že už toho ví dost, chce být slyšet, chce, aby ho ostatní brali vážně. A když to nefunguje, dokáže si dupnout. Zkrátka se chová jako pubescent bouřící se proti autoritě.

Je to vidět třeba na uprchlické krizi, kdy Česko (společně se Slovenskem, Polskem a Maďarskem) tvrdošíjně odmítá většinový postoj. Podobně jako je pubescent upřímně přesvědčen, že jeho otec či matka dělají všechno špatně, a že tedy on sám bude dělat vše pokud možno obráceně, i Česko se chce chovat úplně opačně než Německo či Francie.

Výsledkem je radikalismus ve stylu "vůbec žádné uprchlíky tady nechceme". Je nám jedno, že tím popíráme mezinárodní závazky i vlastní ústavu, třeba právo na azyl zakotvené v Listině práv a svobod, je nám jedno, že si zaděláváme na xenofobní projevy, kterých přibývá a kterými nakonec můžeme ublížit sami sobě.

Primární je − podobně jako v individuální pubertě − samotný protest, kterým se vymezujeme proti okolí a získáváme tak sebeúctu, takže se formou a důsledky protestu moc nezabýváme. Patří k tomu samozřejmě i vyhraněná sebejistota.

Takže ač nemáme s migrací valné zkušenosti, žádní uprchlíci u nás nejsou, cítíme oprávnění ostatním vysvětlovat, co a jak mají správně dělat.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru