Pokud by chtěl někdo názornou ukázku, kterak mezinárodní sankce dokážou výrazně vylepšit ekonomiku země, měl by se podívat na současné Rusko. Výsledky sankcí z roku 2014, které reagovaly na ruskou anexi Krymu, jsou následující: Rusko přitáhlo nové zahraniční investice, včetně těch do energetického sektoru (například společný podnik španělského Repsolu s ruským Gazpromem). Firmy se snaží etablovat na tamním trhu, řada finálních výrobků vzniká přímo na místě. Technologická základna Ruska se díky tomu zlepšuje nejrychleji od konce komunismu. Nové sankce, schválené nedávno americkým Senátem, víc než Rusy naštvaly Němce a Rakušany, kteří se chtějí podílet na výstavbě plynovodu Nord Stream 2.

I přes odvetné sankce (Rusko zakázalo recipročně dovoz potravin) se Rusko poprvé v tomto století dostalo na první místo v žebříčku největších světových exportérů pšenice. Největším dovozcem potravin z Ruska se aktuálně stala Čína, poblíž rusko-čínské hranice vzniká jeden z největších světových společných podniků na zpracování vepřového. Vedlejším efektem potravinových sankcí je rozmach "národních potravin", na které Rusové nedají dopustit. Oproti minulosti to už není jen kamčatský krab nebo kaviár z Astrachaně, ale třeba i máslo z Vologodské oblasti, která se kdysi vyznačovala především paličkovanou krajkou.

Mezinárodní omezení naopak čím dál víc vadí exportérům z ostatních zemí. Například sankce z roku 2014 vedly ke 40procentnímu propadu exportu z Česka do Ruska, pokles vývozu byl stejně velký jako v roce 1998, kdy Rusko vyhlásilo bankrot. Ministerstvo průmyslu a obchodu loni s ohledem na protiruské sankce přehodnotilo exportní strategii, podle které patřilo Rusko společně s dalšími jedenácti státy mezi "země zvláštního významu", a doplnilo ji o větu, že "klíčové trhy jsou určovány na základě zjištěných oborových příležitostí", což se dá přeložit jako "vyvážej, kam můžeš". Každopádně Česko zůstává především levným subdodavatelem západoevropských firem, o expanzi na Východ přes jistá zlepšení hlavně mluví.

Sankce samozřejmě postihly i západní firmy, včetně největšího světového exportéra, Německa. Jenže například firma Siemens sice musí vysvětlovat, jak se její turbíny dostaly až na Krym, a podle některých informací zvažuje vystoupení ze společného podniku Interavtomatika, na druhou stranu s tím určitě nebude moc pospíchat. Podle německých zdrojů po dobu sankcí vzniklo 5200 společných německo-ruských firem. Oslabení kurzu rublu, a tudíž i výrazné snížení tamní ceny práce přilákaly do různých regionů Ruska nové investory.

Nedávný summit Evropské unie sankce prodloužil do konce ledna 2018. Politický postoj k ruské politice je jasný. Jenže návrat na ruské trhy probíhá ve velkém bez ohledu na sankce. Jediným problémem ve skutečnosti zůstává, jak je za pomoci dostatečně "chytrého" vysvětlení zrušit a zachovat si tvář.