Dvě mladé ženy si jsou na vlas podobné. Kat a Izy. Obě migrantky žijící v Německu. Ale najdeme jeden rozdíl. Izy Levinová je "pouze" literární postavou, kterou Kat Kaufmannová stvořila.

Její románový debut Superpozice, jenž nyní vyšel v češtině, je mladý, svěží a ostrý jako břitva, kterou si jezdíme jen tak po ruce.

Kat Kaufmannová se narodila roku 1981 v Petrohradu a byla jednou z mnoha ruských Židů, kteří na pozvání německé vlády v 90. letech odešli do Německa.

Román Superpozice přináší bolestnou zprávu o mládí se vším, co k němu patří − vymezování se vůči rodičům a kamarádům, ale vzhledem ke spisovatelčině identitě také k náboženství, předkům, národu a zemi, v níž žije. Pro Rusy je Kaufmannová málo ruská, pro Židy zase málo židovská, protože Žid je pouze její otec. V Německu se dobře žije, ale proč tu vlastně je?

Také románová hrdinka Izy Levinová je typickým potomkem migrantů − "dítětem s klíčem na krku", jehož rodiče nikdy nejsou doma. Musejí dřít. Do Německa odešla celá rodina i s babičkou hlavně kvůli Izy − aby se jednou měla líp než oni. Toto jejich očekávání je pro Izy ale zatraceně tíživým břemenem.

Nyní je takzvaně dospělá, žije bohémským životem, živí se zpíváním na večírcích pro boháče, ale dělá i to pořádné umění. Její sebevědomí kolísá mezi dvěma extrémy: méněcenností a velikášstvím. Nic moc mezi tím není, protože Izy se prostě nedokáže zastavit.

Leitmotivem románu je Izyina zběsilá touha necítit se chvíli sama a patřit k někomu, kdo rozumí jejímu světu, který je "jiný".

Migranti říkají, že v sobě mají oblasti, jimž ten druhý nikdy neporozumí. A přesně tak se cítí Izy i její milenec Timur, Izyin "duál", s nímž v průběhu celé knihy s překvapivým a poněkud plakátovým vyústěním vede niterný dialog.

Pojí je silně erotické pouto, podmíněné snad i etnickou a kulturní spřízněností. Nakonec Izyina honba divokým Berlínem za úspěchem a především chvilkou klidu končí vyčerpáním a úrazem. Až to Izy přiměje, aby se zastavila.

Literární scéna se potýká s jedním nešvarem: cokoli přistěhovalec napíše, dostává nálepku migrantská literatura. Román Kat Kaufmannové je ale víc než typickým zachycením zmatku migrantky, která nedokáže najít domov, protože ten starý už nemá a nový je jí zatím cizí.

Kniha

Kat Kaufmannová
Superpozice
2017, Nakladatelství Odeon, přeložila Jana Zoubková, 248 stran, 249 korun

Kaufmannová se od jiných píšících přistěhovalců liší především neposlušností a odklonem od sentimentálního líčení někdejší domoviny, ale také osobitým, suverénním stylem: poetické, básnivé pasáže střídají drsné, cynické výlevy, které však nepostrádají vnitřní napětí a vtip.

Svým lamentováním může Kaufmannová lézt čtenáři na nervy, ale knihu stejně neodloží. Izyin vnitřní zmatek a touha po životě jsou prostě líčeny autenticky.

"Aby se člověk našel, musí se ztratit," dozvěděla se Izy od bezdomovce, který reprezentuje jiný Berlín − město žebráků a pouličních zpěváků, ve kterém se Izy nezdráhá jen tak si lehnout na lavičku a zůstat na ní celou noc. V takovém Berlíně se aspoň na chvíli zastaví čas. A tak se Izy ztrácí a ztrácí, až se nakonec najde. Prozatím.

Název knihy odkazuje k pojmu z kvantové fyziky, ojedinělému jevu, kdy se objekt nenachází v žádném pevném bodě, ale je rozptýlený po celém prostoru. A přesně jako Schrödingerova kočka se cítí Izy na konci knihy: "I láska se rozjebe na prach. Nemám domov. Jen vás. Přátele. Nejsem tady. Žádné tady neexistuje. Všude jen kvanty v superpozici, roztroušené částice, furious particles in space, které se někdy rozhodnou být u sebe."

Související