Oko, do duše okno, říkávali naši předci. Obdobným průnikem do duše a myšlení země jsou letiště, s nimiž se nyní, o prázdninách, setkáváme o něco častěji než v průběhu roku.

A nemusí jít zrovna o to v Moskvě, kde si návštěvník během mnohahodinového čekání na pasovou kontrolu uvědomí svou roli (milostivě trpěného vetřelce).

Zároveň zjistí, že tamní úředníci mají mnoho zásadních témat počínaje vařením přes dovolenou až třeba po módní novinky, jež mezi sebou musí nutně probrat dříve, než zkontrolují jeho pas.

Stejně tak si není třeba vybavovat vzpomínky na vstupní pohovor na letištích ve Spojených státech, kde kromě automatické povinnosti znát angličtinu platí, že úředníci mají k dispozici neomezené množství vašeho času. A kde se člověk, jenž se přizná k vlastnictví jablka či jiné běžné potraviny, obratem stává ekoteroristou, který se snaží hned po příletu podkopat největší demokracii na světě.

Nejhorší evropská letiště v roce 2016

◼ 1. Santorini Thira National Airport, Řecko
◼ 2. Chania International Airport, Řecko
◼ 3. Crete Heraklion International Airport, Řecko
◼ 4. London Luton International Airport, Anglie
◼ 5. Rhodes International Airport, Řecko
◼ 6. Beauvais-Tille International Airport, Francie
◼ 7. Berlin Tegel International Airport, Německo
◼ 8. Berlin Schoenefeld International Airport, Německo
◼ 9. London Stansted International Airport, Anglie
◼ 10. Rome Ciampino International Airport, Itálie

Úplně stačí přiletět do nejoblíbenější české zahraniční destinace Čechů − do chorvatského Splitu −, kam se dostanete s tuzemským přepravcem za cenu běžné letenky do New Yorku.

Do ní se přitom promítá i nová koncepce palubního občerstvení, což je eufemismus pro fakt, že letenka jídlo ani pití nezahrnuje.

Návštěvník záhy zjistí, že letiště počítalo zhruba s třetinovým množstvím návštěvníků, takže má dostatek času si hned po příchodu prohlédnout celou stavbu ve frontě na pasovou kontrolu.

Chorvatsko nepatří do schengenského prostoru, což je možná dobře, co se týká pohledu běžného Čecha na uprchlíky, ovšem naopak to představuje značnou nevýhodu, pokud čeká hodinu ve frontě on sám.

Při odletu pak člověka napadá myšlenka na založení start-upu, který by s pomocí hi-tech dokázal zorganizovat pasažéry tak, že by se v desetiminutových směnách střídali
na sedačkách.

Přičemž ti stojící by průběžně stáli ve frontě u jednoho ze dvou stánků, jež nabízejí kafe.

Německé záchodky v Řecku

Letiště ve Splitu ovšem patří v rámci Evropy k těm lepším.

Vyplývá to z pravidelně zveřejňovaného žebříčku webu www.sleepinginairports.net, který hodnotí letiště podle komfortu (počtu sedadel či odpočinkových zón), servisu (co všechno se dá na letišti dělat kromě sezení na těžce vybojované židli), nabídky jídla (káva, okoralý sendvič a…?), bezpečnosti, zákaznického servisu (zda se pracovník na přepážce vyzná v programu, který má nainstalovaný, a zda je schopný člověku pomoct jinak než jen
radou "vyčkejte chvíli na spoj, kolegyni…").

A samozřejmě čistoty (existence toalet, existence toaletního papíru na toaletách, velikost toalet, jež není dimenzovaná na příjezd vyhynulých trpaslíků z ostrova Flores, apod.).

Nejlepší letiště

◼ 1. Munich International Airport, Německo
◼ 2. Helsinki-Vantaa Airport, Finsko
◼ 3. Tallinn International Airport, Estonsko
◼ 4. Zurich Kloten International Airport, Švýcarsko
◼ 5. Porto Francisco Sa Carneiro Airport, Portugalsko
◼ 6. Copenhagen Kastrup Airport, Dánsko
◼ 7. Vienna International Airport, Rakousko
◼ 8. Athens Eleftherios Venizelos International Airport, Řecko
◼ 9. Amsterdam Schiphol International Airport, Nizozemsko
◼ 10. Dublin International Airport, Irsko

◼ 12. Praha Letiště Václava Havla, Česko

Zdroj: www.sleepinginairports.net

Podle tohoto žebříčku hned čtyři z deseti nejhorších letišť v Evropě najdeme na řeckých ostrovech.

První seznámení se Santorini, Krétou či ostrovem Rhodos se odehrává v rozpálené plechové boudě disponující desetinovou kapacitou oproti počtu lidí, kteří se na místě v danou chvíli vyskytují.

Zážitek pak umocňují špinavé, nebo ještě lépe nefunkční toalety a zaměstnanci, kteří se namísto hesla "ranní ptáče dál doskáče" řídí příslovím "co nehoníš, neuteče".

Všechna výše zmíněná letiště a dalších deset k tomu koupilo v rámci privatizace řecko-německé konsorcium Fraport.

Výběrové řízení s výhercem oznámeným v roce 2013 definitivně Řecko potvrdilo letos v květnu. Výkonný ředitel Fraportu Stefan Schulte pro TV SKAI potvrdil, že konsorcium hodlá v prvním roce zainvestovat 300 milionů eur (což dělá cca 21,4 milionu na jednu plechovou boudu).

Plánované vylepšení letišť si časem podle Schulteho ale také vyžádá zvýšení letištních poplatků zhruba o polovinu.

Z pozice cestovatele lze jen doufat, že německá investice stačí alespoň na jednu řeckou funkční toaletu, případně na celtu, která by trochu odstínila slunce při čekání na cokoliv. Pokud se německý investor vskutku rozmáchne, možná přihodí i funkční wi-fi, což každé letiště bezpochyby posune minimálně o jednu příčku vzhůru.

Neplatíš, tak nelítej

Samostatnou kategorii si pak zaslouží letiště, která si ke svému působení vybraly nízkonákladové společnosti.

Rozpoznáme je snadno. Zásadně se vyznačují tím, že jsou úplně jinde, než by se dalo čekat podle cílové destinace letenky. Letiště Stansted a Luton, případně Beauvais se Londýnu a Paříži vyhýbají stejně pečlivě jako bakterie lékárně.

Kombinace vzdálenosti, špatného spojení a času letů, jež podstatně víc vyhovuje rannímu vstávání poskakujících opeřenců než většině lidí, dostala všechna tři letiště na "pěkné" umístění v první desítce evropské letecké hrůzy.

Snaha majitelů letišť o zlepšení, které spočívá v zákazu nocování a zamykání budov na několik nočních hodin, na komfortu viditelně nepřidala.

Nicméně při ceně letenky 9,90 eura na druhý konec Evropy nikdo nemůže očekávat, že poletí vzdušnou variací na Orient expres a dostane se mu uvítání v prostorách s vybavením Buckinghamského paláce.

V zásadě by cestující měli být rádi, že se šéfovi Ryanairu Michaelu O'Learymu ještě nepodařilo přesvědčit evropské úřady, že lety "na stojáka" by byly ideálním prostředkem ke zvýšení fyzické kondice populace. Mnohahodinové čekání vestoje se oproti tomu praktikuje bez problémů.

Na druhou stranu díky nečekané destinaci lze získat i nečekané zážitky, čímž zrovna není myšlený nákup nové letenky a hledání ubytování na poslední chvíli, protože nám kvůli tříhodinovému cestování v dopravní zácpě na letiště uletěl spoj.

Třeba středověké Bergamo, kde můžete skončit, když si koupíte letenku do Milána. Tam je to zhruba stejně daleko jako z Prahy do Pardubic, ale Bergamo každopádně stojí za vidění.

V předsíni těch velkých…

Opomenout nelze ani velká letiště velkých zemí, byť jsou na žebříčku těch nejhorších jen dvě, a to z Berlína, což lze ovšem přičíst především frustraci z čekání na nové letiště Berlin Brandenburg Airport. Stavba, která se měla už před lety stát chloubou velkého Německa, nedávno ohlásila další termín dokončení, a to v roce 2019.

Prozatím ovšem délkou stavby a permanentním "zvyšováním nutných nákladů", tedy mnohonásobným překročením plánovaného rozpočtu, připomíná český tunel Blanka.

Svébytné zážitky si ale člověk odnese nejen z Německa. Takové přistání po letu z Prahy na letiště Charles de Gaulle si žádá pojíždění v délce odpovídající době právě strávené ve vzduchu, přičemž jednu chvíli má pasažér pocit, že se s letadlem projede i po dálnici.

Letiště Schiphol v Amsterdamu by mohlo sloužit jako další zdroj odstrašujících fotografií na krabičkách od cigaret. V několika útulných kuřárnách o velikosti dva krát dva metry zde postává zhruba pět set kouřících jedinců, kteří hledají svých pár centimetrů životního prostoru. Nebo se snaží aspoň zahlédnout svůj mobil, protože i to je v prostředí, proti kterému je pravidelná dávka ostravského smogu esencí čistého kyslíku, úctyhodný výkon.

Návštěvník, který přiletí z nových členských zemí, učiní na velkých světových letištích zpravidla ještě jednu zajímavou zkušenost.

Brána (gate), ke které dorazí, případně z ní odlétá, je často neuvěřitelně daleko od jakékoliv civilizace, která se na letišti vyskytuje.

Je možné, že kvůli rozšíření Evropské unie musela letiště rozšířit i svoje prostory.

Každopádně ale nové prostory, kam je většina letů z "nových zemí" směrována, připomínají hodně oholenou hrubou stavbu, které dominuje automat na kafe, případně minibar, kde si člověk může vybrat mezi sendvičem s lehce plastikovou příchutí a překapávanou kávou.

Žádná část věnovaná návštěvníkům "osies" nedisponuje ústřicovým barem, případně kaviárovými chlebíčky s pestrou nabídkou originálního šampaňského.

Může ale jít i o sympatickou snahu přizpůsobit letiště východoevropským zvyklostem − zhruba stejně, jako je třeba lančmít za pomoci zbavení masa potřeba přizpůsobit čistě českým chuťovým pohárkům, jak tvrdí někteří výrobci.

Když nás konečně přijme tuzemský letecký dopravce příjemně vyhládlé a obohacené o návod, kterak zachovat bezpečnost v letadle, jenž je kdovíproč opatřen označením "Mongolian airlines" a pro větší přehlednost popsán kromě tří světových jazyků i v bulharštině, rádi se vracíme na Letiště Václava Havla do našeho hlavního města.

Všude dobře, doma nejlíp, říká další české přísloví. A doma je tam, kde sklenice coca-coly stojí to, co sklenka šampaňského Moët & Chandon o pár letišť jinde.