Když šéf hnutí ANO Andrej Babiš představoval tento měsíc v rozhovoru s HN svůj volební program, tvrdil: "Chceme masivně investovat." Právě to je podle něj cesta, jak dosáhnout velkého růstu, k tomu ale musí stát "investovat podstatně víc". Jako příklad Babiš zmínil důležitou infrastrukturu, tedy například dálnice a silnice.

komentář: česko míjí další marshallův plán

Na druhou stranu ale Babiš, donedávna ještě ministr financí, opakovaně odmítal návrh, aby Česko využilo mimořádně levné evropské půjčky, za které mohlo klíčové stavby vybudovat. Řada jiných zemí se zachovala opačně. Poláci tak díky těmto půjčkám chystají třeba obchvat Krakova nebo sociální byty, Slováci obchvat Bratislavy, Francouzi novou linku metra v Paříži a Němci zase teplárnu v Kielu.

Potřebné peníze získali z půjček v rámci takzvaného Junckerova plánu, pojmenovaného po předsedovi Evropské komise, který má podpořit investice v celé Evropě. Hlavní roli v něm hraje Evropská investiční banka (EIB), která má nejlepší možný rating, a dokáže si tak na trzích půjčovat extrémně levně. I když si teď i Česko půjčuje velmi výhodně, u úvěrů delších než pět let je na tom EIB ještě lépe. Například úvěr, který poskytla na stavbu zmiňované linky pařížského metra, je splatný za 40 let. Půjčky od EIB se tak hodí na velké a dlouhodobé projekty, které má stát leckdy problém uskutečnit sám.

13 miliard

korun v přepočtu půjčí EIB Slovákům na obchvat Bratislavy. Česko nic podobného získat nedokázalo.

Češi ale v rámci evropského investičního plánu nedokázali postavit žádnou velkou infrastrukturní stavbu. "Neděláme tu velké investiční akce, protože projekty nejsou připravené a někdy chybí i politická podpora, bez které se žádný strategický projekt neobejde," říká Hana Nylander-Kaloudová, která vede pražskou kancelář EIB. Upozorňuje také na průtahy, které přináší komplikovaný stavební zákon.

Nedostatek politické podpory ale Nylander-Kaloudová nezmínila náhodou. Podle zdrojů HN představitelé EIB několikrát jednali s ministerstvem financí a nabízeli Česku možnost čerpat velmi výhodné půjčky, například na dostavbu dálnic. Ministr Babiš to ale opakovaně odmítl s tím, že ve státním rozpočtu je peněz na investice dost a on si z principu půjčovat nechce. I když jsou tyto úvěry v éře nízkých úroků prakticky zadarmo.

Evropané, investujte!

Chceme růst

Junckerův plán, nesoucí oficiální název Investiční plán pro Evropu, má za cíl podpořit rizikové projekty, do kterých by banky či další investoři pravděpodobně nešli. Případně urychlit projekty, které jsou důležité a státy je mají připravené. Cílem je přitáhnout do Evropy investice a tím zvýšit hospodářský růst a zaměstnanost. Plán funguje od začátku roku 2015, Česko tak mělo dost času se na něj připravit.

S Junckerem? Bez rizika

Plán funguje tak, že Evropská komise a Evropská investiční banka vložily kapitál do Evropského fondu pro strategické investice (EFSI). Dohromady jde o 21 miliard eur, tedy přes půl bilionu korun. Ty slouží hlavně jako záruky pro investory. EFSI tak nese takzvaná první rizika. Pokud se projekt dostane do problémů, první, kdo přijde o peníze, je Evropská unie, nikoliv investor.

Do Evropy míří biliony

EFSI by měl tímto způsobem v Evropě mobilizovat nové investice až za 315 miliard eur, což je přes osm bilionů korun. Podle hodnocení agentury Standard & Poor's EFSI tohoto cíle dosáhne. Unie už proto dokončuje prodloužení a rozšíření plánu. Zatímco řada jiných zemí za tyto výhodné půjčky staví třeba dálnice, Česko jen poskytuje podporu malým a středním podnikům. EIB na tyto účely poslala úvěry několika českým bankám.

Ministerstvo financí nezájem potvrzuje. Poukazuje na to, že Česko má stále možnost využívat peníze z evropských fondů, což nejsou půjčky, ale dotace, které nemusí vracet. "Jednoznačnou prioritou" je proto podle ministerstva dočerpání miliard z těchto fondů. Na jiné zdroje, jako jsou třeba půjčky EIB, by se Česko podle mluvčí ministerstva Kateřiny Vaidišové mělo soustředit až po skončení současného víceletého evropského rozpočtu, tedy po roce 2020.

Odborník na evropské fondy Petr Zahradník z Evropského hospodářského a sociálního výboru a České spořitelny to považuje "za selhání příslušných subjektů veřejného sektoru". Připomíná, že na stavbu klíčové infrastruktury není Česko kvůli průtahům schopné využít ani zmiňované evropské dotace, a nemůže se tak vymlouvat na to, že se chce soustředit především na ně. Získávání peněz z eurofondů na dopravní projekty je v Česku podle Zahradníka "totálně paralyzované". Česko by proto podle něj mělo vy­užít jiné zdroje, které se nabízejí, tedy Junckerův plán.

Pro Česko může být neschopnost sáhnout po penězích z tohoto balíku problémem i proto, že po roce 2020 už nebude mít z evropského rozpočtu k dispozici tolik jako nyní. Systém se navíc změní, místo dotací budou hrát mnohem větší roli půjčky a různé záruky za úvěry. Využití Junckerova plánu by tak mohlo být vhodným "tréninkem" na tuto dobu. Podle Zahradníka ale v této oblasti české úřady "totálně spí".

Česko tak zatím využívá Junckerův plán jen na půjčky malým a středním podnikům. Podle údajů EIB do Česka zatím přiteklo 270­ milionů eur, tedy přes sedm miliard korun. Pro srovnání, Polsko už získalo 6,6 miliardy eur, přes 170 miliard korun, v rámci svého plánu na rozvoj důležité infrastruktury.