Občas je dobré naslouchat lidem, kteří jsou dostatečně "in" na to, aby měli detailní vhled do fungování společnosti a politiky, a zároveň jim už o nic nejde, takže mají nadhled a mohou problémy pojmenovávat naplno. Takovým člověkem je třeba ministr financí Ivan Pilný. Zná politiku, chápe její limity, vidí do financování státu, zároveň už ve svém věku nemá žádné iluze a nehodlá nikam kandidovat, takže si můžeme být jistí, že jeho postřehy nejsou kontaminované ani naivitou, ani ambicemi. Postřehy jsou to neveselé a lze na jejich základě formulovat nepříjemnou pravdu: Politika nám slibuje útěšné nesmysly. Líp nebude.

Potřebujeme, aby důchodci pracovali, prohlásil nový ministr financí

Základní Pilného postřeh se týká budoucnosti důchodů v Česku. Systém je dle něj neudržitelný, na státní penze v dohledné budoucnosti nebudou peníze, lidé si musí šetřit sami, nebo mohou počítat s tím, že budou pracovat v podstatě až do smrti. Je s podivem, že to stále skoro nikdo nechce slyšet. Populace stárne, rodí se málo dětí, takže na jeho slova dojde stejně neodvratně, jako po podzimu přichází zima. Přesto se obecné mínění líně převaluje na vlnách dosavadní relativní pohody dle hesla "zatím je to dobré". Důchodová reforma nikde, privátní úspory nikde, neřešení problému čtyři roky nikomu nevadilo a jediný, kdo to ve veřejné debatě schytává zprava zleva coby "asociál", je příznačně Pilný, který na problém nahlas upozornil. Asociální přitom není on, ale ti, kdo před realitou zavírají oči a odmítají na ni společnost nachystat. Ukazuje to mimochodem, jak se to v Česku ve skutečnosti má s takzvanou politickou korektností. Na jednu stranu se korektnost považuje za zlo, nesmlouvavě se s ní bojuje, volá se, že je třeba pojmenovávat věci pravými jmény. Ovšem jen potud, pokud se to týká "těch druhých". Když jde o nás samotné, trváme úporně na "korektnosti", na tom, že o nepříjemných záležitostech, například o neudržitelnosti důchodového systému, se prostě nemluví. Vytrvale si lžeme do kapsy.