Sedm let již se píší hlavní kapitoly příběhu o Viktorii Plzeň v roli velikána českého fotbalu. A nabízí se otázka, zda budou stránky klubové kroniky zdobeny pomyslným zlatým lemováním ještě dlouhá léta, nebo zda veškerý luxus jednoho dne zmizí a mistr kronikář se opět vrátí k černé tuši.

Mnozí z plzeňských fanoušků samozřejmě vycházejí z předpokladu, že Viktoria bude českému fotbalu vévodit a evropskými poháry brouzdat navěky. Majitel klubu Tomáš Paclík v roce 2013 projevil racionálnější pohled. To když na otázku, zda Viktoria Plzeň může fungovat jako protiváha pražské Sparty třeba dvacet třicet let, odvětil: "To určitě ne. Jsme regionální klub a nechceme si hrát na nic jiného. Užíváme si důstojné role v evropských pohárech, ale nemyslím si, že to lze udržet dlouhodobě."

Od doby, kdy to Paclík vyřkl, už nějaký čas uplynul, v mezidobí si Plzeň připsala druhý start v Lize mistrů, celkem třikrát už se prezentovala též v základní skupině Evropské ligy. A zapsala si i další domácí tituly, úhrnem již čtyři. Těší se také z vylepšeného zázemí, především z moderního stadionu, na který významně přispělo město i státní dotace.

Pohled do účetnictví

◼ V únoru 2017 byla do obchodního rejstříku vložena listina podepsaná Adolfem Šádkem, ředitelem Viktorie Plzeň, nazvaná Návrh rozdělení hospodářského výsledku. Zmiňuje tyto údaje z účetní závěrky za období od 1. 7. 2015 do 30. 6. 2016: - vlastní kapitál 5 014 033,05 Kč - rezervní fond 0 Kč - neuhrazená ztráta z minulých let 31 140 554,32 Kč - nerozdělený zisk z minulých let 46 398 258,95 Kč
◼ Šádek dále uvádí, že zmíněné účetní období skončilo ztrátou ve výši 19 600 561,34 Kč. Tato suma byla připočtena k dosavadní neuhrazené ztrátě z minulých let.

Nicméně trenér Pavel Vrba, který se nyní do klubu vrací po tříleté pauze, dobře ví, jak se věci mají. "Klub není v situaci, že by mohl na poháry čekat rok a půl. A já současné nároky akceptuji," zmínil v rozhovoru pro MF Dnes. Podstata věci tkví v tom, že aby Viktoria Plzeň mohla držet rozpočet a s tím související kvalitu kádru na současné úrovni, musí si na to vydělat v evropských pohárech.

"Pro sport je z hlediska struktury zastoupení různých firem v Plzni příhodná situace, ale samo o sobě to nestačí," glosoval situaci Viktorie před časem Daniel Křetínský, majitel Sparty. Bylo to ještě v éře prvního Vrbova působení v klubu, a proto Křetínský také podotkl: "Viktoria má kvalitní sportovní vedení a to jí umožňuje žít z toho, co si vydělala fotbalem, z příjmů z evropských pohárů. To je ideál, to by si přál každý klub včetně Sparty. Jenže na druhou stranu je to model, na který nelze sázet. Protože abyste klub udrželi na stabilní úrovni, museli byste hrát Ligu mistrů prakticky pravidelně."

Po majiteli klubu se slehla zem

Příběh velké a mocné Plzně, do té doby ryze provinčního klubu, co se někdy v lize udržel a jindy zase sestoupil, lze pro větší dramatický efekt odstartovat sdělením, že na počátku všeho byl vlastně únos. To když se 22. května 2010 beze stopy ztratil Miroslav Kříž, tehdejší majitel klubu. Kdosi ho vylákal z restaurace Chagall's na pražském Starém Městě, usadil ho do auta a odvezl neznámo kam. Pak už se po něm slehla zem. Spekulace, zda v pozadí únosu figurovaly spory o majetek či snad podnikatelovy dluhy, nebyly dodnes uspokojivě objasněny.

Osiřelá Viktoria se v tu chvíli ocitla poblíž úpadku. "Plzeň dlužila téměř všem prvoligovým klubům. Co slíbila, neplnila, totéž vůči hráčům," přiznal Tomáš Paclík v rozhovoru publikovaném v knize Kmotr Fotbal. Paclík se v těch dnech, krátce po Křížově zmizení, objevil v klubu poté, co byl několika věřiteli osloven, aby se ho pokusil zkonsolidovat. A měl štěstí. Záhy se ukázalo, že investice, které Kříž do klubu v předchozích letech nasměroval, byť většinou "na sekeru", měly smysl.

S týmem už tou dobou zhruba dva roky pracoval progresivní trenér Pavel Vrba. Postupně si díky majitelově velkorysosti skládal kádr k obrazu svému. Čtyři dny před svým únosem si ještě Miroslav Kříž užil alespoň prvního velkého úspěchu svého týmu, vítězství Viktorie v domácím poháru.

Posléze už si nad všemi dalšími tituly a trofejemi spokojeně zapaloval kubánské doutníky Tomáš Paclík, ze kterého se vyprofiloval nový vlastník klubu. Než mu v prosinci 2013 odlákali trenéra Pavla Vrbu k národnímu týmu, naskákala Viktorii do kolonky příjmů přibližně miliarda korun. A to v podobě odměn, jež účastníkům evropských pohárů rozděluje UEFA, která tyto soutěže organizuje. A také díky přestupním částkám, jež Plzeň zinkasovala od bundesligových klubů za Petra Jiráčka, Václava Pilaře či Vladimíra Daridu.

Viktoria uhradila dluhy, investovala i do infrastruktury a dalšího rozvoje. Ale získané prostředky průběžně také spotřebovávala, ať už na platy, či nákupy dalších hráčů. Po Vrbově odchodu už to však s přítokem dalších příjmů do plzeňské kasy nebylo tak slavné jako dříve.

Další dva pokusy o báječně honorovanou Ligu mistrů nevyšly, dvakrát tým startoval v Evropské lize, už bez postupu do další fáze. V ročníku 2014−15 se po vyřazení od rumunské Ploješti už v předkole museli Plzeňští na jednu sezonu obejít úplně bez dalšího evropského programu, což rezervy ztenčilo.

Jak tečou evropské peníze

Základní startovné v Lize mistrů zaručuje klubům minimální příjem 12 milionů eur, tedy zhruba 312 milionů korun. S různými bonusy a dalšími synergiemi se lze bavit o možnosti dosáhnout na půl miliardy. V Evropské lize vydělala Plzeň loni zhruba 90 milionů, dalších 90 milionů si připsala díky tomu, že startovala i v play-off, tedy v poslední fázi kvalifikace Ligy mistrů, která i neúspěšným přispěje takto štědrým "bolestným".

Jak naznačil Pavel Vrba, klub přesto není v situaci, že by si mohl dovolit v pohárech opět pauzírovat. K alespoň orientačnímu pohledu do stavu klubových financí nám může pomoci zatím poslední publikovaná účetní uzávěrka klubu, vypracovaná po sezoně 2015/16. Na ni navazuje dokument Návrh rozdělení hospodářského výsledku, výtah z něj najdete v infoboxu.

Z listiny vyplývá, že po připočtení tehdy aktuální devatenáctimilionové ztráty narostl celkový objem kumulované ztráty společnosti na 50,7 milionu korun a převýšil tak sumu dosud nerozděleného zisku z minulých let, uváděného ve výši 46 milionů korun. Na svých bankovních účtech v té době evidovala Viktoria Plzeň 15,5 milionu korun.

Živobytí bez finančních obrů

Vzhledem k poměrům v českém fotbale nedemonstrují uváděná čísla nic alarmujícího. Zejména nabídneme-li opětovné srovnání se Spartou, která byla na konci sezony "v plusu" naposledy v létě 2005. A od té doby už nastřádala kumulovanou ztrátu přesahující miliardu korun.

Jenže zatímco se Sparta a nyní už i Slavia mohou spolehnout na ekonomickou sílu svých majitelů, kterým na nějakých sto milionech korun příliš nesejde, Viktoria Plzeň v zádech obra typu EPH, J&T nebo čínské CEFC nemá. Na své živobytí si musí vydělat − a jak naznačují údaje z jejího účetnictví, nedisponuje patrně masivními rezervami, které by případný opakovaný výpadek příjmů z evropských pohárů uměly pokrýt.

Takový polštář rezerv na několik let by pomohl vytvořit start v hlavní soutěži Ligy mistrů. Do jejích předkol se lze nyní z české ligy dostat coby domácí vítěz či vicemistr. Potom to chce přejít teď v červenci a v srpnu postupně přes dva soupeře, tím prvním bude pro Plzeň rumunský klub FCSB, ještě loni známý jako Steaua Bukurešť.

A na konci tuzemské ligové sezony 2017/18 září jako maják obrovská šance, která se českým klubům naskýtá po dlouhé době poprvé a zároveň nejspíš na nějaký čas i naposledy. Je poměrně pravděpodobné, že by se příští český mistr mohl do Ligy mistrů 2018/19 dostat přímo, bez kvalifikace. Pak by v ruce pevně sevřel přinejmenším 12 milionů eur.

I proto Sparta a Slavia rozjely už nyní velké letní přestupové běsnění. Přivádějí zahraniční posily typu Tala Ben Chajma, Dannyho či Halila Altintopa a nabízejí jim na zdejší poměry pohádkové platy až kolem 50 milionů korun ročně. Sparta navíc své posily vykupuje z platných smluv, takže jen na odstupném za ně už zaplatila přes 200 milionů korun.

Náporu konkurence čelí Viktoria Plzeň návratem trenéra Pavla Vrby, který sází na své staré známé, hráče, které si ještě pamatuje z nejslavnější éry klubu. Mnohým z nich už je ovšem logicky přes třicet let a ty největší tradiční opory, tedy Davida Limberského a Romana Hubníka, postihlo nyní − stejně jako Jana Kovaříka − zranění dlouhodobějšího charakteru.

Ponoří ještě pomyslný kronikář Viktorie Plzeň svůj brk do lahvičky se zlatými šupinkami, nebo se v dohledné době vrátí k všednosti obyčejného inkoustu? Chvíle rozhodnutí se blíží.