Stačí pro vedení nejmocnější centrální banky úspěch v byznysu a zdravý rozum? Otázku, kterou pod vlivem divokých a přitom pravděpodobných zvěstí ze zákulisí Kongresu a Bílého domu přetřásá americký finanční svět, si Česko bez velkého rozruchu vlastně vyřešilo. Samozřejmě v rozměru odpovídajícím místnímu rybníčku.

O tom, kdo usedne do předsednického křesla Fedu, rozhoduje prezident. Donald Trump roky uvolněnou politiku Fedu kritizoval, ale s příchodem do Bílého domu palbu zastavil. To neznamená, že dnešní šéfka Janet Yellenová dostane, jak zvyk posledních téměř 40 let velí, i druhý mandát. Spíš naopak. Náhradníka totiž usilovně hledá Trumpův hlavní ekonomický poradce Gary Cohn. Ten, jak tvrdí zasvěcenci, má o post zájem sám. A pokud si o něj prezidentovi řekne, místo dostane, dodávají.

Cohn by byl netypickým šéfem Fedu: na univerzitě strávil minimum času, nemá doktorát a většinu profesního života strávil obchodováním s komoditami a finančními instrumenty. Akademickými úspěchy se pochlubit nemůže i proto, že je silný dyslektik a nenarážel zrovna na pochopení pedagogů. Jako dítě střídal jednu školu za druhou a od jednoho učitele rodiče (a nechtěně i malý Gary) dokonce slyšeli, že bude štěstí, když se stane řidičem náklaďáku.

Jenže fascinace finančními trhy, vysoké nasazení a velmi drzé čelo ho nakonec dostaly až do čela banky Goldman Sachs. Zvládl by ovšem "laik" Cohn i řízení nejdůležitější centrální banky světa? Kritici pochybují a poukazují na jeho až příliš přímé vystupování a především nedostatek teoretických znalostí.

V Česku se u centrálních bankéřů odbornost v otázkách měnové politiky zas tak neprožívá. Dnes už sice zákon vyžaduje vysokoškolský diplom a také to, aby nominant byl v "měnových záležitostech nebo v oblasti finančního trhu uznávanou a zkušenou osobností", ale vlastně stačí, když tak svého kandidáta vnímá sám prezident. Ten vedení ČNB jmenuje zcela podle své úvahy. Takže v minulosti jsme v bankovní radě měli muže, který se do povědomí nejvíce zapsal řízením instituce prodávající pohledávky, u něhož pozornost nevzbudilo ani to, že si doktorát udělal souběžně s prací v ČNB. Že mu při obhajobě disertace byli za oponenty kolega z bankovní rady a ekonom z měnové sekce banky, je pověstná třešinka na dortu. I současný šéf ČNB je vše, jen ne teoretický ekonom. Jeho kariéra je však pestrá − v životopisu najdeme státní plánovací komisi, ministerský post, léta v soukromém finančním sektoru i několikaměsíční premiérování −, takže se zásadní kritika mířící na kvalifikaci neozvala. Při šíři agend, kterou má ČNB na krku, ani není možné do všeho proniknout do hloubky. Ovšem současně platí, že takový guvernér více závisí na odborném aparátu banky. Což by s Cohnem potkalo i Fed.