Oba jsou nováčky na světové politické scéně. Oba se ve svých zemích postavili do čela trendu, který teď frčí po celém světě, tedy volání po neotřelých týpcích, kteří coby političtí jánošíci přivodí spásonosné, ba spasitelské změny. Oba se stali letos prezidenty. Ale jen těžko byste hledali dva odlišnější politiky než Emmanuela Macrona a Donalda Trumpa. První dost nakažlivě šíří optimismus, druhý dost děsivě sází na pesimismus. Co si tedy asi tak mohli říct, když včera večer spolu se svými manželkami zasedli ke stolu v prestižní restauraci ve druhém patře Eiffelovky?

Jistě, oficiálně to víme. Ladili svůj postup v boji proti teroru. Amerika byla v posledních letech několikrát zasažena (Bostonský maraton, centrum pro handicapované v San Bernardinu; na Times Square v New Yorku bomba naštěstí nevybuchla). I Francie má za sebou zlé roky (promenáda v Nice, redakce Charlie Hebdo a košer supermarket v Paříži, divadlo Bataclan tamtéž). Pokud existuje věc, kterou nutno probrat na nejvyšší úrovni, aby se do budoucna zabránilo teroristům páchat podobné zločiny, je jen správně, že se jí zabývali.