Volební místnosti se otevřou na podzim, v pátek 20. října. Strany už začaly s kampaní a postupně představují své programy. HN vybraly devět klíčových témat, o jejichž způsobu řešení lidé svojí volbou rozhodnou.

1. Silný Babiš vs. demokracie

Očekávané volební vítězství hnutí ANO Andreje Babiše může mít dvě podoby. Získá-li ANO více než sto poslaneckých křesel, sestaví poprvé v české historii jednobarevnou většinovou vládu, aniž by k tomu potřebovalo podporu prezidenta Miloše Zemana. A nedosáhne-li většiny ve sněmovně, může utvořit kabinet buď jednobarevný − menšinový, nebo koaliční, přičemž si Babiš může vybírat, zda mu třeba i k ústavní většině vypomůže KDU-ČSL, ČSSD, ODS, KSČM, či Okamurova SPD (v úvahu asi nepřichází jen Kalouskova TOP 09).

Každopádně Babiš nejspíš získá moc, jakou tady po roce 1989 ještě nikdo neměl. Jak se s ní dá naložit, varovně ukazuje třeba Orbánovo Maďarsko, které se po výrazném vítězství strany Fidesz v roce 2010 začalo pomocí změn ústavních zákonů proměňovat v tzv. neliberální demokracii. Podobnou legislativní proměnou prochází od roku 2015 i Polsko pod vládou strany Právo a spravedlnost Jaroslawa Kaczyńského.

Pro razantní ústavněprávní změny se Babiš vyslovil v knize O čem sním, když náhodou spím. Chce třeba snížit počet poslanců na polovinu, omezit jejich angažmá na dvě funkční období, zrušit Senát či zredukovat počet ministerstev a krajů. "Pokud by Babiš byl moc silný, měl ústavní většinu a ještě na své straně prezidenta, byl by to problém," říká k tomu politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie, blízké ČSSD. "Víc než programových či resortních priorit bych se bál ústavních změn. Už dnes vidíte, jak mnozí ústavní právníci Babišovi nadbíhají, když navrhují zanést do ústavy pojem národ nebo soupis práv i povinností," podotýká.

2. Komunisté znovu v sedle

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v dubnu jasně prohlásil, že "s komunisty ve vládě sedět nebude". Avšak možnost, že by využíval tichou podporu KSČM, jednoznačně nevyloučil. A před loňskými krajskými volbami naopak připustil, že je s komunisty ochoten vyjednávat. "Proč bychom měli komunisty ignorovat? Jaký je k tomu důvod?" ptal se sugestivně.

Je zřejmé, že dosavadní, osmadvacet let trvající parlamentní izolaci komunistické strany podzimní volby buď zcela ukončí, nebo ji učiní jen symbolickou. Tichá podpora KSČM se totiž může velmi hodit nejen hnutí ANO, ale mohly by jí využít i tradičně zaměřené demokratické strany ODS, ČSSD, TOP 09 a KDU-ČSL, pokud by chtěly utvořit širokou protibabišovskou koalici. Bez KSČM by k tomu zřejmě neměly dost mandátů.

Znamená to, že komunisté si nejspíš budou moci po volbách diktovat podmínky a stanou se takzvanými king-makery nové vlády.

O schopnostech byznysmena Babiše dohodnout se s pragmatickými komunisty není pochyb. Někteří předáci KSČM Babiše dokonce obdivují. "Nechce tuto zemi nechat uhnít, ale chce ji posunout a zavést tu elementární pořádek," chválí ho třeba místopředseda Josef Skála.

Jako velmi pravděpodobnou vidí povolební vládní spolupráci KSČM s ANO politolog Daniel Kunštát z Vysoké školy CEVRO Institut. "Babiš, který se neopírá o hodnotovou část společnosti, si to bude umět snadno zdůvodnit," domnívá se.

KSČM je podle něj ideální vládní partner, protože jí jde především o moc. "Myslím, že by do vlády dodala pragmatické politiky, kteří by ani nevyvolávali odpor veřejnosti. Ministrem průmyslu by mohl být třeba liberální komunistický místopředseda Jiří Dolejš," rozvíjí Kunštát představu přímé účasti KSČM ve vládě.

3. Pád tradičních stran

S podzimními volbami zřejmě skončí polistopadová éra, kdy od roku 1992 vyhrávala volby buď pravicová ODS, nebo levicová ČSSD. Sílu občanských demokratů zlomily skandály už před čtyřmi lety, sociální demokraté zažívají strmý pád k desetiprocentním preferencím v posledních měsících.

Končí tak pokus zavést v České republice bipolární model dvou silných politických stran na pravici a na levici.

Na rozdíl od zemí severozápadní Evropy však u nás nevzniká vícepolární model několika silnějších středových stran, ale spíš systém jediné nejsilnější formace obklopené řadou outsiderů. Tedy něco podobného jako v Rusku s tamní stranou Jednotné Rusko Vladimira Putina.

Důvodem české proměny nejsou jen početné skandály, ale především obsahová vyprázdněnost partají.

"Politické uvažování, které není filozoficky ani politicky zakotveno, je jakýmsi markýrováním politického obsahu. To pak nutí směřovat k symbolům a vnějším znakům," vysvětluje příčinu úspěchu marketingových projektů v tuzemské politice Vladimír Špidla, bývalý premiér a dnešní šéf poradců předsedy vlády Bohuslava Sobotky.

Přesun většiny voličů od obsahu k populistickým tématům je i důvodem, proč se více neprosadily ani jiné tradičně pravolevě zaměřené partaje, jako jsou lidovci, TOP 09 nebo třeba komunisté. K současnému propadu ČSSD přispělo i to, že strana neměla v posledních čtyřech letech na politické scéně silného pravicového protihráče.

Vládní hnutí ANO se jím nestalo ani nemohlo stát, protože samo sbíralo voličskou podporu z pravé i levé části spektra.

4. Nástup robotů mění svět

Tuzemská ekonomika do značné míry stojí na průmyslu. A ten čekají v nejbližších letech zásadní změny − hovoří se o čtvrté průmyslové revoluci či Průmyslu 4.0. Jde o nástup chytrých strojů, samořiditelných technologií, 3D tisku nebo umělé inteligence, tedy technologií, které posunou automatizaci do úplně nových dimenzí. Vytvoří silný tlak na firmy, zaměstnance a celou společnost, protože řada tradičních povolání zanikne.

Pro státy jako Česko, kde dominují odvětví typu autoprůmysl, ocelářství či petrochemie, to představuje velkou výzvu. Politici by proto měli nastavit vizi, kam se má hospodářství ubírat a jaký má být v měnících se časech jeho charakter. Zjednodušeně řečeno − zda se zkusíme přiblížit progresivním regionům typu Izraele, Švýcarska či kalifornského Silicon Valley, nebo jestli zůstaneme sofistikovanější, ale vlastně druhořadou montovnou.

Nynější vláda už ve spolupráci s podnikateli i akademiky připravila strategii přechodu na Průmysl 4.0. Moc konkrétních bodů v ní ale zatím není. Přesto je zřejmé, že změnou bude muset projít vzdělávání, neboť kvůli umělé inteligenci a robotům ubude poptávka po mnoha profesích. Zároveň před velkým otazníkem stojí legislativa − třeba v Německu nebo USA už začali řešit, jak paragrafy regulující provoz automobilů doplnit a připravit na nástup samořiditelných vozů.

Tahounem této debaty jsou momentálně české pobočky zahraničních, především německých koncernů, které na změny v průmyslu hodně sázejí. Politici jsou spíše opatrnější, hovoří třeba o pobídkách pro příchod know-how, ne "hrubé síly".

5. V EU dál na okraji

Ve své předvolební knížce Andrej Babiš píše, že si Evropskou unii představuje jako keltskou nebo slovenskou vesnici, jejíž obyvatelé mezi sebou obchodují, navštěvují se a pomáhají si. Od zbytku světa je ale chrání "palisáda, příkop, hliněný val". Vesnička také nevítá každého, pohostinnost nabízí jen "těm, kdo jsou prospěšní".

Babišův postoj vůči EU v uplynulých letech přitvrdil. Podle analytiků naslouchá veřejnému mínění a česká společnost je ve vztahu k unii rezervovaná. V dubnovém průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění vyjádřilo spokojenost s členstvím ČR v Evropské unii 32 procent respondentů.

Pokud se ANO dohodne po říjnových volbách na koalici s ODS, získalo by Česko vládu s dosud největším odstupem od Bruselu. S účastí KDU-ČSL nebo ČSSD ve vládě by se vyhraněnost trochu obrousila. Každopádně se však nedá počítat s tím, že by se Praha začlenila do tábora zemí podporujících užší integraci a směřovala tak do pomyslného "jádra" EU. Pravděpodobnější je spíš opačná tendence.

S českou skepsí vůči EU souvisí i neochota přijmout euro. Nepanuje zde shoda napříč politickým spektrem, jako například na Slovensku před rokem 2008.

V tuzemsku s eurem nesouhlasí hned několik stran včetně hnutí ANO. Proti přijetí eura je navíc podle anket výrazná většina voličů. Občanští demokraté dokonce prosazují, aby se Česká republika vyvázala z povinnosti euro přijmout. Tento závazek ale země formálně přijala se vstupem do EU. K zastáncům společné měny nepatří ani komunisté. Aby se euro podařilo politicky prosadit, musela by vládnout koalice ve složení ČSSD, TOP 09 a KDU-ČSL, což vzhledem k současným preferencím není reálné.

6. Dvouprocentní armáda

Mezi členy NATO je pouze pět států, které na obranu vydávají alespoň dvě procenta svého HDP, jak zní alianční závazek. Jsou jimi USA, Řecko, Estonsko, Británie a Polsko. Naopak Češi se s něco málo více než procentem krčí na spodku statistik. V příštích letech by se to ovšem mělo změnit, většina stran slibuje nárůst armádních rozpočtů.

"Rok 2025 je pro Česko reálný, aby ve výdajích na obranu dosáhlo požadovaných dvou procent HDP," tvrdí ministr obrany a pražský lídr hnutí ANO Martin Stropnický. V tom, že peníze mají vojákům růst rychleji, s ním souhlasí i současný premiér za ČSSD Bohuslav Sobotka a dodává: "Do roku 2020 to bude alespoň 1,4 procenta."

Pravicová opozice nynější vládu kritizuje, že je v plánech na posilování obranných výdajů málo ambiciózní a že podceňuje bezpečnostní hrozby.

ODS dokonce navrhla, aby se zákonem stanovilo, že v příštích letech musí výdaje na obranu růst ročně o 0,2 procenta HDP, aby se podařilo dvouprocentní limit splnit do roku 2022. O stejném termínu, ale méně kategoricky, pak hovoří i TOP 09 nebo vládní lidovci. Postoj komunistů je jasný − opustit NATO.

Tlak na to, že by členské státy měly dostát svým závazkům, v posledních letech vzrostl. Z průzkumů veřejného mínění navíc vychází, že lidé obranu vnímají jako klíčové téma.

Velkou roli sehrála nejprve krize na východě Ukrajiny, kdy se znovu projevily expanzivní chutě Ruska. Konflikty na Blízkém východě spolu s imigrační vlnou a sérií teroristických útoků po celém světě obavy umocnily.

Další nervozitu přinesl nově zvolený prezident USA Donald Trump, který se k Severoatlantické alianci a spojencům chová odtažitě.

7. Dálnicí, vlakem, s aplikací

O tom, že Česko potřebuje vysokorychlostní železniční napojení na Německo a Rakousko, se hovoří od 90. let. Mnoho se v tom ale dosud neudělalo, nepochybně i v důsledku mimořádné finanční a administrativní náročnosti takových dopravních projektů. Až nyní se z takzvaných vrtek (od zkratky pro vysokorychlostní trať VRT) stalo silné politické téma.

"Z Prahy do Brna za 40 minut," slibuje Andrej Babiš na billboardech podél dálnice D1 řidičům moderní vlakové spojení.

O rychlovlacích ve svých programech hovoří také ODS, sociální demokraté nebo TOP 09, zároveň ale všichni připouštějí, že to je výhled na vzdálenější budoucnost.

Mnohem konkrétnější bude další rozvíjení automobilové dopravy − jednak rozšiřováním dálniční sítě, jednak podporou moderních technologií v autech.

Nynější kabinet už přišel s plánem na stavbu testovacího polygonu, kde by automobilky mohly zkoušet své samořiditelné technologie. Z Česka by se podle představ ministrů mělo stát jedno z center tohoto fenoménu, kterému automobilky věnují velkou pozornost. Testovat by se mohlo i na dálnicích D2 a D8.

Pokud jde o samotnou stavbu dálnic, těmto investicím nahrávají dobré hospodářské výsledky země, takže vláda bude mít dostatečné prostředky.

Konečně by se mělo dostat i na dobudování D47 ve směru na Polsko či na D35 od Pardubic do Mohelnice, pohnout je nutné s dostavbou Pražského okruhu.

V městské dopravě pak bude tématem, které se dosud nevyřešilo, regulace taxi, resp. jejich adaptace na podmínky 21. století. Na to tlačí aplikace jako Uber, které tvrdí, že taxametr je přežitek.

8. Šance na nižší daně

Naprosté většině lidí i firem daně neporostou, aspoň tedy v prvních letech po volbách. Spíš by měly klesat.

Příští vláda k tomu má zatím ideální podmínky. Ekonomice se daří, příjmy do státní pokladny rostou a nějaké utahování opasků nebo úsporné balíčky nejsou na obzoru.

Zajímavý bude výsledek povolebních jednání, neboli kde se najde průsečík jednotlivých návrhů. Vyjdeme-li z předpokladu, že agendu příští vlády bude nejvíce určovat hnutí ANO, objeví se na stole zrušení superhrubé mzdy. Lidé s platem do 113 tisíc by měli odvádět daň ve výši 19 procent z hrubé mzdy, což by pro ně mělo být výhodnější. Babišovo hnutí chce také u vybraných položek snížit dolní sazbu DPH z 15 na 10 procent, a to se objevuje i v dalších programech. ČSSD sází především na návrat k progresivní dani, na které by prý vydělalo 98 procent zaměstnanců. Vyšší daně by měly podle ČSSD platit nejziskovější firmy a zvláštní daň plánuje strana uvalit na banky. Naopak ODS chce snížit lidem daň z příjmu na 15 procent, ulevit zaměstnavatelům na odvodech nebo zrušit daň z nabytí nemovitosti a silniční daň.

KDU-ČSL, jež se tradičně soustřeďuje na podporu rodin, slibuje snížit daně pracujícím rodičům.

TOP 09 navrhuje daň z příjmu 19 procent nebo postupné snižování odvodů o osm procentních bodů.

Velkou otázkou je další rozšiřování elektronické evidence tržeb (EET) nebo osud kontrolních hlášení, což je agenda spojovaná s Babišem. Z ostatních stran přicházejí radikální návrhy, ve skutečnosti lze ale těžko předpokládat jejich zrušení nebo výrazné omezení.

9. Učitelé si polepší

Pokud bychom chtěli najít jednu skupinu, která se může už nyní těšit na to, že si po volbách polepší bez ohledu na složení budoucí vlády, dá se bez delšího váhání ukázat na učitele. Podle volebních programů by pedagogům všechny strany snesly doslova modré z nebe.

Samozřejmě je třeba mít na zřeteli, že jsou to − stejně jako v jiných oblastech stranických programů − předvolební sliby. Zvlášť poslední měsíce ale ukázaly, že politici napříč spektrem začali brát vážně především ohodnocení učitelů. Muži a ženy za katedrou tak mají šanci, že jim výrazně stoupnou mzdy. Podle současných návrhů by si měli přijít na 35 tisíc měsíčně a více.

Pokud jde o další nápady, které se objevují v programových kapitolách o školství, stojí za zmínku návrhy ANO a lidovců, aby ve školách přednášeli i odborníci se zkušenostmi z praxe. S ODS zase Babišovo hnutí spojuje prosazování technických oborů a přírodních věd. ANO navíc klade větší důraz na učňovské školství.

Přílišný optimismus, že se vzletné proklamace dočkají naplnění, brzdí jedna zkušenost z uplynulých let. Školství včetně ohodnocení pedagogů je tradičně citlivé téma, které dokáže politiky rozdělit, a jakýkoli pokus o zásadnější reformní krok často naráží na odpor. Známým příkladem byla inkluze, proti které stále brojí zejména ODS. Tento týden se zase ukázalo, že před volbami už nebude schválen kariérní řád, který měl stanovit nová pravidla pro odměňování učitelů.

Ačkoliv Poslanecká sněmovna příslušný zákon už jednou schválila, Senát jej po protestech učitelů dolní komoře vrátil a část koaličních poslanců si podporu napodruhé rozmyslela.