Kdyby Grenfell Tower začal hořet za Margaret Thatcherové, tak by ji tiskový tajemník vzbudil ve tři ráno a v pět by už premiérku zabíraly kamery před hořícím domem," řekl mi před pár dny nejmenovaný poslanec Konzervativní strany, který Theresu Mayovou nemá mírně řečeno v lásce. A nemůže za to jen bláznivý vývoj posledních měsíců, kdy se lidé, kteří v tu chvíli nechtěli vládnout, dostali nečekaně k moci, a ti, kteří si nepřáli brexit, mu teď dávají obsah.

Pomalá a rozpačitá reakce na tragický požár londýnského věžáku, po kterém zůstalo na devadesát mrtvých, byla jen urychlením prudkého "sešupu" ministerské předsedkyně, která se přesně před rokem stala předsedkyní Konzervativní strany. Dokud Theresa Mayová stojí u řečnického pultíku nebo v Dolní sněmovně a se sevřenými rty oznamuje tvrdý boj s Evropskou unií o co nejlepší brexitovou smlouvu, stojí si její akcie u domácího publika poměrně dobře. Jenže jakmile se stane v podstatě cokoli jiného, hlavně když má Mayová jednat a mluvit s obyčejnými lidmi, nastává pro její poradce zásadní problém. Taktika "schovávání se" před televizními a rozhlasovými vystoupeními během předvolební kampaně byla velmi pravděpodobně výsledkem zkoušek nanečisto, jak by Mayová na obrazovce a v éteru bývala obstála, resp. neobstála. Některé záběry ze setkání s voliči ale ukázaly, že šéfka vlády je nejistá i při tomto tak základním politickém úkonu.