Nejde o to, žádat o zvýšení platu, ale mít víru, že systém vám správné zvýšení dá, šokoval při debatě o platové nerovnosti šéf Microsoftu Satya Nadella. Sklidil nesouhlas a za poznámku, že takový přístup je dobrý pro karmu, se stal terčem posměchu. Šéf největší softwarové firmy se kritikou nechal přesvědčit a radu pak otočil na "pokud si myslíte, že si zasloužíte vyšší plat, měli byste si prostě říct".

Mzdy rostou nejvíce za 10 let: Hůře placení zaměstnanci dostávají přidáno rychleji než manažeři

Tři roky stará aférka se týkala rozdílů v odměňování mezi muži a ženami, které přetrvávají i v sektoru informačních technologií, kde jinak platy nejsou vůbec špatné.

Doporučení lze však aplikovat i jinde. Jen výjimečně jsou podmínky pro tlak na vyšší platy tak dobré jako tady a teď.

Průmysl, v Česku důležitější zaměstnavatel než kdekoliv jinde v Evropě, jede na plné obrátky a naříká nad nedostatkem zaměstnanců.

Zakázkové knihy jsou plné a přetrvávající solidní poptávka v zemích, kam nejvíce vyváží, nedává důvod k obavám, že by se to v dohledné době mělo výrazně změnit.

Takže není zrovna překvapivé, že po letech velmi umírněného mzdového růstu, a někde dokonce stagnace došlo i na stávky za vyšší platy, které, za dané situace logicky, pro zaměstnance dopadly příznivě.

Pod tlakem konkurence přetahující zručné zaměstnance se přidává také tam, kde mají odbory jen malou sílu. Dobrá nálada − současně i nedostatek pracovních sil − vládne také ve službách.

K tomu si připočtěme předvolební přidávání ve státním sektoru, a máme tu růst platů, jaký tu dlouho nebyl. Ale jako všechny statistiky i tu o mzdách musíme brát s rezervou.

Třeba to, že procentuálně nejvyšší růst se týká těch nejméně vydělávajících, souvisí vedle zvyšování minimální a zaručené mzdy i s tím, že část příjmů se kvůli elektronické evidenci tržeb "dostala z ilegality".

Z hlediska státního rozpočtu i důchodového systému je chvályhodné, že třeba servírky či kuchaři dostanou víc peněz legálně a řádně je zdaní, ale nikdo neví, zda se po omezení "výplat na ruku" jejich skutečná situace opravdu zlepšila. Už vůbec není současný růst platů zárukou vyšší spokojenosti.

Češi se neporovnávají jen se sousedy ze své obce, ale i se sousedními národy, nejraději s Rakušany či Němci. A každé realistické porovnání s nejúspěšnějšími státy nutně končí nespokojeností. Ta však nemusí být na škodu, pokud nevyústí v požadavky odtržené od reality. Ovšem prostor je díky produktivitě, poměrně slabé koruně a vysokým ziskům firem v kombinaci s umírněným přidáváním v pokrizových letech stále velký.