Státnický sraz G20 v Hamburku posunul svět o krůček blíž k úspěšnějšímu boji proti klimatickým změnám, a tím pádem i k menší obavě z katastrofických změn počasí. Také o trochu blíž k další liberalizaci světového obchodu, a tím pádem prosperitě. Jistěže to má všechno svá "ale", nicméně proč tomu nezatleskat?

Uspořádat summit G20 v Hamburku byla chyba, říká německá policie

Úpadek evropské radikální levice

Tváří v tvář děsivému demoličnímu tažení levicové lůzy v ulicích německého hanzovního města ovšem nelze než také s politováním říct, že místo abychom teď mohli ta "ale" rozebrat a podrobit kritické rozpravě, je nutné ponejprv konstatovat, jací
násilní pitomci žijí mezi námi.

Nasadit si přes obličej šátek, vytrhnout dlažební kostky a rozbíjet skla automobilů zaparkovaných na ulici − vozů, jejichž majitelé patrně nebudou zrovna velcí kapitalisté − svědčí o tragickém intelektuálním úpadku evropské radikální
levice.

Výmluvná je v tomto ohledu reportáž agentury Reuters o tom, jak na rabující orgie zakuklenců reagovali blízkovýchodní běženci žijící dnes v Hamburku. "Kdyby se tohle stalo v Egyptě, postříleli by je," podotýká devětadvacetiletý Ibrahím Alí, jenž utekl z Egypta v roce 2011, a dodává: "Tahle země jim poskytuje všechno: bydlení, podporu v nezaměstnanosti, vzdělání. Ale oni stejně nejsou šťastní. Nechápu to." Podobně hovoří i jeden Syřan, který do Německa utekl před půldruhým rokem. "Tak krásná země a oni ji ničí," zdůrazňuje.

Jenže tenhle odstup mají zjevně spíš lidé, kteří prošli chudobou a nesvobodou, případně válkou. Na rozdíl od zpovykané mládeže vědí, že prosperita, zejména ale svoboda − tedy i zneužitá svoboda házet kameny na policisty bez obavy, že vás oni za to zabijou nebo seřežou do bezvědomí − nejsou v životě samozřejmostí.

Máme-li tedy začít něco vytýkat globálně nejvýznamnějším státníkům, jednajícím za vysokými zátarasy, pak asi právě to, že nedokážou tuhle jednoduchou pravdu světu srozumitelně sdělit. A to tak, abychom neodsuzovali jen násilnosti a výbuchy adolescentní zloby, nýbrž právě i řekněme základní myšlenku těch protestů.

Kapitalismus, či spíše tržní liberální hospodářství, je přece systém, který se v dějinách uplatnil jako nejlepší ze všech jiných − zpravidla s nesmírně tragickými důsledky − vyzkoušených variant. Važme si zkrátka toho, že žijeme v dnešní době.

Nalijme si čistého vína, že naše část světa je ve srovnání s těmi ostatními ostrovem štěstí.

Paradoxně se však, a to vlastně nejen mezi chuligány v ulicích, stal hlavním terčem nenávisti i posměšků šířených zejména sociálními sítěmi americký prezident Donald Trump. Jistě, je to velkohubý populista, který však přece také, nezapomínejme na to, brojí proti světovému pořádku založenému na propojenosti, volném pohybu lidí, peněz a myšlenek a svobodě vůbec.

V deklaraci ze summitu G20 je proto v pasáži o globálním boji proti protekcionismu dovětek o "legitimních" opatřeních proti "nespravedlivým obchodním praktikám". V Německu panuje obava, že tahle vágní formulace, prosazená Spojenými státy, by mohla dláždit cestu třeba ke "kárné" celní přirážce na dovoz automobilů do USA coby odvetě za vysoký německý přebytek ve vzájemné obchodní bilanci.

Jestli něco odporuje myšlence otevřenosti, pak tohle. Vadí-li Americe ta bilance, ať se přece vynasnaží být úspěšnější v prodeji svých produktů v Německu.

Osobní kontakt je lepší než telefonát

Ale vysvětlujte těm násilníkům, případně jejich ideologickým patronům v médiích nebo na univerzitách, že Trump je vlastně jejich parťák. Dopadnete podobně, jako kdyby se jim řeklo, proč tedy nejdou demonstrovat do Moskvy a Pekingu a tam pustošit ulice, když jim vadí imperialismus v dnešním světě? Nebo jim snad, vnucuje se sarkastické pomyšlení, na něco takového schází odvaha? Že by?

Některé, asi i dobře míněné reflexe hamburského summitu dospívají k názoru, že nejlepší by bylo takové srazy vůbec nepořádat. Vždyť se přece státníci mohou poradit v rámci telefonických konferencí. Není to pravda. Osobní kontakt je vždy lepší.

A strachu z ideologicky pomýleného běsnění v ulicích ustupovat nelze.