Poskytujeme našim klientům ty nejlepší rady, jaké jim můžeme dát, tvrdil v roce 2013 britskému parlamentnímu výboru pro veřejné finance šéf daňového oddělení PwC, jedné ze čtyř největších světových poradenských firem světa, Kevin Nicholson. Ve třech čtvrtinách případů mohou být nabízené postupy posléze shledány jako nezákonné, připustil dále před komisí, která zjišťovala, proč giganty typu Google, Starbucks či Amazon odvedou dohromady na daních méně než jeden středně velký rodinný podnik.

Nyní už by si nikdo podobnou obhajobu nedovolil. Alespoň ne veřejně. Daňové úniky se kvůli kombinaci dvou faktorů − úniků dat (Panama Papers, LuxLeaks, Off-shore Leaks, CD s konty z Lucemburska, Švýcarska atd.) a krize, která vyčerpala rozpočty zemí − staly politickým tématem číslo jedna. Státy zcela oficiálně kupují ukradená data, jež obsahují podrobnosti o zahraničních kontech jejich občanů (Německo, Dánsko). Země začínají oficiálně spolupracovat na výměně informací, od roku 2018 padnou i poslední zbytky švýcarského bankovního tajemství. Pokuty za vyvedené daně se drasticky zvyšují, "optimalizaci" oceňují evropské úřady na stovky milionů či miliardy eur, jak se v dosud neskončeném řízení dozvěděla firma Apple. Evropský parlament pak schválil další opatření, které má donutit firmy, aby platily daně tam, kde vydělávají.

Česko v tomto ohledu nijak nezaostává. Vedle EET a kontrolního hlášení se snaží nadnárodním korporacím zabránit v tom, aby posílaly peníze do daňově příznivějších destinací třeba prostřednictvím nákupu předražených služeb. Nutno říci, že se vládám zatím alespoň mediálně bojovat s daňovými úniky daří a každé další opatření je minimálně prodražuje.

Stále totiž platí, že klíčovou roli v tzv. optimalizaci hraje velká čtyřka (kromě PwC dále EY, Deloitte a KPMG), která nabízí klientům co nejlepší rady, jinak řečeno vytváří základy ekosystému daňových úniků. Největší část jejich práce stále spočívá v tom, že pomáhají nadnárodním firmám, aby se vyhnuly zdanění. Poradenské firmy podléhají minimální veřejné kontrole a regulaci a chtějí, aby to tak zůstalo − "v zájmu všech".

Férové zdanění firem by sice mělo být základem globalizace, mnoho let tomu ale úspěšně bránil odpor politiků, poradců a samozřejmě bohatých, kteří na kouzlech s daněmi vydělávají nejvíc. Obdobnou nechuť ke změně projevovaly vlády zemí s "příznivým" zdaněním typu Irska, Lucemburska, Malty apod. Teď se zdá, že dochází k obratu. Aby skutečně nastal, musí vlády také ukázat, že vybrané peníze z daní umí využít ke zlepšení života všech, nikoliv jen ke snížení deficitu, což (s výjimkou volební kampaně v dobách krize) skutečně nikoho nezajímá. To bude ale podstatně obtížnější než "jen" efektivní výběr daní, který se přitom donedávna zdál jako zcela nemožný.