Společná britsko-čínská deklarace z prosince 1984 o budoucnosti Hongkongu po roce 1997 zavedla převratný konstituční pojem "jedna země, dva systémy". Podle tohoto principu si měl kapitalistický Hongkong po dobu padesáti let uchovat svůj společenský a hospodářský systém, včetně právního řádu a občanských svobod, i v lůně komunistické diktatury jedné strany.

Pozoruhodné státoprávní uspořádání implicitně předpokládalo, že během nadcházejícího půlstoletí se rozdíly mezi Hongkongem a čínskou pevninou setřou natolik, že na nich pak už nesejde.

Před dvaceti lety to tak mohlo vypadat. ČLR se v osmdesátých letech pod vedením pragmatického Teng Siao-pchinga rychle liberalizovala ekonomicky a do jisté míry i politicky.

Na mezinárodní scéně působila převážně konstruktivně jako spojenec Západu ve studené válce proti Sovětskému svazu.