Politické strany sepisují předvolební elaboráty, v nichž vysvětlují, proč to samé "oni" myslí úplně špatně, zatímco to, co nabízíme "my", je dobré. Letos se zdá, že od sebe všechny strany opisují.

Na první pohled osvědčené recepty levice (bohatým vezmeme, chudým dáme) a pravice (chudé i bohaté necháme na pokoji) zdánlivě zůstávají, bližší pohled na programy ale ukazuje, že všichni nabízejí všechno všem.

Například všechny strany bez rozdílu chtějí zrušit superhrubou mzdu, a to včetně ODS, která tento nesmyslný konstrukt s obhajobou "aspoň si zaměstnanci budou vážit toho, co všechno za ně zaměstnavatel platí", zavedla. Pravda, zrušení superhrubé mzdy měl v programu stále ještě vládnoucí koaliční kabinet Bohuslava Sobotky, ale nějak se k němu za ty čtyři roky nestihl dostat. Nevadí, šanci dostane příští vláda − bez ohledu na složení.

Všechny strany také slibují vyšší příjmy − ČSSD skrze daňovou progresi (zlepšení pro 98 procent zaměstnanců), ANO chce slevu na pojistném a ODS je pro vyšší mzdy, které prý přijdou samy ve chvíli, kdy sníží daně. Cesty různé, cíl stejný, řekl by básník, který by se neptal, jak mohou všichni vydělat, aniž by kdokoliv prodělal. K tomu, že jediný skutečný impulz k nárůstu mezd je aktuální nedostatek zaměstnanců, se pro jistotu žádná strana nevyjadřuje. Protože to se v programu prodává dost mizerně.

Politici bez ohledu na stranickou příslušnost také "bojují" za snížení základní sazby DPH na potraviny. ANO k tomu dodalo ještě řezané květiny, což by prý mělo podnítit galantnost českých mužů. Upřímně, pokud muž nedokáže ženě přinést kytku růží ze supermarketu v ceně padesáti korun, snížení DPH o pět procentních bodů to nezmění. Možná jde ale jen o úlitbu ženám za stejný návrh, který se týká piva.

Každopádně snížit zdanění potravin chtěla i současná vláda, v koalici (ČSSD, ANO a lidovců) k tomu ale nenašla dostatečný konsenzus. Asi proto, že skutečný rozpočet peníze potřebuje, zatímco politické sliby jsou zdarma.

Všichni také slibují zachování stabilního daňového prostředí, ve kterém se dobře žije a podniká. Zřejmě vycházejí z představy, že systém, který se upravuje minimálně dvakrát za rok, pár dalších změn vydrží. A daňoví poplatníci s ním. Návrhy také příliš neupřesňují, kdo výhody zaplatí. A vlastně ani nemusí, ekonomika roste, takže stačí věta "S růstem půjde všechno líp". A když nepůjde, nevadí. Programy politických stran přece nemají s povolební realitou nic společného.