Se svými saúdskoarabskými kolegy a přáteli vyráželi občas o víkendech na výlety do pouště. Saúdští Arabové jsou původně kočovný národ. Kultura beduínů, které Ondřej Chudý ve vyprahlé krajině míjel, je jim blízká. "Snad každý má mezi kočovníky nějakého příbuzného. Spíš než jako výlet to vypadalo, že se někam stěhujeme. Jeli jsme pět šest hodin ve třech vrchovatě naložených velkých toyotách," vypráví 29letý architekt zážitky staré asi dva roky.

Když se ostatní modlili venku na koberečcích k Alláhovi, zůstával tehdy čerstvý absolvent pražského ČVUT v klimatizovaném autě. To se vzhledem k frekvenci modliteb dělo několikrát denně. Jinak se účastnil s ostatními všech radovánek, které spočívaly především v konzumaci jehněčího a dlouhých hovorech pod noční hvězdnou oblohou.

Kamarádka studující arabistiku Ondřeje Chudého před odjezdem do druhé největší arabské země světa varovala, že se s místními nemá pouštět do náboženských či politických diskusí. Snažil se to dodržet. Jednou ale právě na cestě pouští přišla řeč na druhou světovou válku a holokaust. "Začal jsem mluvit o tom, že u nás je to stále živé téma, a pak mi vyrazilo dech, když jeden ze spolucestujících začal vyzdvihovat Adolfa Hitlera. Prý ho neobdival za to, kolik nechal zabít lidí, ale že měl podle něj odvážné vize a cíle," vzpomíná Chudý, jenž prý poté diskusi ukončil, protože "to nemělo cenu". Specifikovat ony vize raději nechtěl.

"Byl jsem v šoku, že lidé, kteří se ke mně chovají mnohdy lépe než mí známí v Česku, mají na některé věci zcela opačné názory. Uvědomil jsem si, že se nacházím ve světě, který je úplně odříznutý od reality, jak ji vnímáme my."

S potomky panovníka