Drsný a trýznivý je právě vydaný filmový záznam divadelní inscenace Pustina, která pracovala s motivy ze života i díla básníka a hudebníka Pavla Zajíčka. Představení, které v pražském divadle Studio Hrdinů režíroval Miroslav Bambušek, bylo komplikovaným a nezvyklým tvarem. Spojovalo herecké výstupy, recitaci Zajíčkových básní, živou hudbu skupiny DG 307 i doprovodné filmové projekce.

Když se inscenaci vloni v březnu rozhodl natočit Vladimír Drápal z firmy Guerilla Records, nemohl tušit, že už se nebude opakovat. Zajíček se už několik let potýká s následky mrtvice, loni se však jeho stav zhoršil natolik, že to zásadně zkomplikovalo i práci na filmové verzi.

Na DVD nakonec vidíme a slyšíme části záznamu hry ze Studia Hrdinů, filmové dotáčky, letos nahranou hudbu DG 307 i Zajíčkovu recitaci − své básně už čte slyšitelně roztřeseným, nemocí podlomeným hlasem, který se někdy ozývá jako zborcená ozvěna dřívějších charismatických deklamací. Výsledek je místy zdrcující.

Film

Miroslav Bambušek a Pavel Zajíček
Pustina
(Filmový přepis divadelní hry z pražského Studia Hrdinů)
2017, na CD a DVD vydala Guerilla Records

Prolog ukazuje básníka ve "stavu zastaveného času v neurčitém hospicu", obklopeného dusivou péčí ošetřovatelky. Ta s hranou laskavostí projevuje zájem o jeho dílo, avšak přímo se zděsí, když slyší jeho báseň. Vzápětí píše zprávu volně navazující na ty, jež o Zajíčkovi sepisovala StB.

Autentická estebácká hlášení ve hře zazní také, třeba to z konce 70. let: "Jednání jmenovaného nadále vykazuje společenskou nebezpečnost. Vzhledem k tomu s ním bude provedena řada aktivních profylaktických opatření s cílem narušovat vazby Zajíčka na antisocialistické živly a zanášet mezi ně nedůvěru vůči jeho osobě."

Šestašedesátiletý Zajíček patří k nejvýznamnějším postavám českého undergroundu. V roce 1973 s Milanem Hlavsou založil skupinu DG 307. Tvořili nekonvenčně, Zajíčkovy texty byly zprvu plné apelativních gest, později v jeho poezii převážil niterný, sebezpytující tón. Hudba DG 307 se vyvíjela od šokujícího využití neobvyklých zvukových zdrojů k pozoruhodné propracovanosti. Inspirovala se u avantgardních skladatelů, nikdy se z ní však nevytrácela hravá spontaneita.

V březnu 1976 byli undergroundoví hudebníci pozatýkáni a čtyři z nich − včetně Zajíčka − dostali nepodmíněné tresty. Roku 1979 Zajíček s kapelou vystoupil na dvou utajovaných koncertech, ale po nátlaku StB se v srpnu 1980 vystěhoval. Žil pak ve Švédsku a USA. Začátkem 90. let se pomalu vracel domů a postupně také obnovil DG 307.

Čtvrtstoletí po pádu komunismu a Zajíčkových návratech lze Pustinu číst jako tečku za jeho dílem: už tím je filmová verze hry cenná. Od jevištní inscenace, která získala Cenu Divadelních novin, se filmová verze liší. Nezachycuje naplno atmosféru živého představení, ale působí svébytně. Jako hluboký film, do něhož se neproniká lehce. Každé zhlédnutí odkrývá jeho další vrstvy.

Související