Donald Trump se dočkal. Nejvyšší soud USA pozastavil předběžné opatření nižších amerických justičních instancí, které zablokovalo známý prezidentův dekret zakazující muslimům, tedy konkrétně řečeno občanům šesti muslimských zemí, vstup na území Spojených států. "Jasné vítězství," označil to triumfálně šéf Bílého domu ve svém prohlášení.

Dobrá zpráva to pro něj je, leč asi by mu člověk doporučil trochu nadšení zatím brzdit. Nejvyšší soud se chce věcí zabývat na podzim − teď jen zhodnotil, že nelze šéfovi exekutivy něco hodit na hlavu, když říká, že to potřebuje kvůli národní bezpečnosti. Jinými slovy, soud uznal, že nižší soudy nejsou vládou. Jenže je tedy dekret − po jehož napodobení volají populisté i v různých koutech Evropy − v souladu s americkou ústavou? Bouchat šampaňské bude namístě až poté, co to tento soud, nad nímž už není v americkém systému nic vyššího, na podzim opravdu potvrdí.

Dekret byl zejména levicí zatracován jako rasistický. To proto, že bez výjimky zakazoval vstup občanům Somálska, Súdánu, Íránu, Jemenu, Sýrie, Libye a původně krátce také i Iráku. Když jej Trump podepsal, začaly se na letištích v USA odehrávat srdceryvné scény. Student z Teheránu nemohl na univerzitu, kam ho přijali. Tlumočník z Iráku nemohl za svou rodinou, přestože předtím léta ve své zemi pracoval pro americkou armádu. Lidskoprávní advokáti jim hned spěchali na pomoc a nižší soudy pak reagovaly zmíněnou blokací.

Trumpův politický tábor to ale označoval za nepřípustný soudcovský aktivismus a poukazoval na případ teroristického útoku v kalifornském San Bernardinu, kdy se do země legálně dostala Tashfeen Maliková, která pak indoktrinovala ideologií Islámského státu svého manžela Rizwana Farooka do té míry, že společně spáchali útok, při němž pozabíjeli 14 civilistů.

Jenže na to, dodejme, zaznívala zase odpověď, že Maliková byla občankou Pákistánu a k radikalismu se dostala během života stráveného v Saúdské Arábii. Tyto dvě země ale Trumpův dekret nezahrnoval. Ba co víc, dosud se nestalo, aby byl na území USA spáchán teroristický útok občanem kterékoliv ze zmíněných šesti zemí.

Na závěr se nabízí otázka, nakolik je vlastně Trump s prosazováním své agendy úspěšný. Zrušil sice už leccos z Obamovy éry, například odstoupil od vyjednané pacifické obchodní dohody, jakož i od smlouvy ohledně klimatických změn, a obrátil také kormidlo v oteplovacím přístupu ke Kubě a Íránu. Leč pořádný "vlastní" zářez se zatím stále nedostavil.