Aby čtenář překonal první desítky stran románového debutu Anny Bolavé nazvaného Do tmy, musel projevit silnou vůli. Trvalo dlouho, než ustal horečnatý poeticko-technický popis sběru a sušení bylin, kterým byla hrdinka románu posedlá. Potom ale z bylinné vůně začal zvolna vyvstávat jemný letní příběh, za který Bolavá loni získala cenu Magnesia Litera.

Pečlivě budovaná atmosféra kolem "bolavé" duše i těla hlavní postavy románu Do tmy − jakési Divé Báry pro 21. století − nakonec dospěla do mystického finále s takovou přesvědčivostí, že dlouho "hudebně" doznívala. I ten zacyklený úvod zpětně dostal smysl. Románem Do tmy se zrodil pozoruhodný melodik české prózy, Anna Bolavá.

Nyní se mnohé otočilo, ačkoliv v jazyku druhé, právě vydané autorčiny prózy Ke dnu − příběhu ze současného maloměsta − i nadále zní hudba z českých luhů a hájů. Třeba s podzimní sychravou mlhou, která ovlivňuje řadu momentů románu, Bolavá nakládá tak malebně, že by v literárních kavárnách mohla hlásit počasí. Jako kdyby se tu do prózy občas zaběhly verše.

U nové knihy otočka spočívá v něčem jiném. Ústřední postava už na rozdíl od románového debutu není jedna. V próze Ke dnu jich je sedm, víceméně rovnoprávných. Jsou to lidé různě sociálně situovaní, žádní optimisté.

Nový román je také pragmatičtější v úspěšné snaze okamžitě upoutat. Na prvních desítkách stran Bolavá rychle střídá atmosféru epizod. Knihu táhne silný motor zručného psaní, závěr každé z částí vzbudí zájem, "jak to bude dál". Podobně zrychlené je rovněž finále.

Osudy hrdinů se důmyslně prolínají. Třeba banální havárie kamionu zasáhne do životů většiny z nich. Provázání autonehody s konáním postav dosahuje až konstrukční důslednosti severských detektivkářů: ostatně román Ke dnu se začne odvíjet od domnělé vraždy učitelky. Její tělo čtyři měsíce po smrti najde v bažinách za městem podivínský stařík. Ale kdo nebožce učesal vlasy a vložil jí do ruky kámen? A proč?

Kriminální prvek v jinak spíš vztahovém, místy sociálně vypjatém románu je však vedlejší. Poslouží především jako startér. Planým ale nezůstane, stejně jako pasáže, které se zdají nadsazené a bez důsledné logiky: třeba hororová scéna z lesa a bažin počátkem noci. Tam se mladý ambiciózní okresní novinář, který pátrá po vrahovi učitelky, trochu pomate na rozumu. Dělá věci, jež bychom od něho nečekali. A i když se mu přihodí tragická věc, vyzní coby skvělý černý humor.

Ačkoliv hororová scéna působí v rámci knihy jako z jiného těsta, zdůvodňuje ji to, jak dobře je napsaná. Ostatně na autorčině přesvědčivé "technice" stojí celý román Ke dnu.

Přestože Bolavá po rychlém úvodu nadlouho zpomalí a ubere počet zápletek, její způsob líčení všednodennosti maloměstských životů umožní čtenáři důvěrnější seznámení se s hrdiny, aby měl závěr o to intenzivnější dopad. Román neustále zůstává "pod napětím", až skutečné vysoké elektrické napětí vyhrotí závěrečné drama.

Kniha

Anna Bolavá
Ke dnu
2017, Nakladatelství Odeon, 288 stran, 259 korun

Finále má ale závěrů několik, navíc žánrově odstíněných: od melodramatu málem jako z červené knihovny přes tragikomický horor v setmělém lese až po ono mrazivé noční drama na zledovatělém stožáru, kde se hraje o život jedné z ústředních postav, pubertální školačky Anny.

Bolavá se ovšem s jistotou takto obvyklých konců nespokojí. Ještě přeladí do lyričtější polohy a zkomponuje vysoce symbolické finále. Postaví ho na detailu, který se dvakrát či třikrát v průběhu románu objeví jako vedlejší a "zbytečný". Školačka Anna najde poklad. Ovšem jak stojí v poslední větě románu: "Bude to její tajemství."

Román Ke dnu však jiné tajemství naopak odhalil. Po knize Do tmy ještě nebylo jasné, zda Bolavá nesehraje v české literatuře pouze epizodní roli. Teď se to vyřešilo. Časem to nejspíš bude jedna z rolí hlavních.

Související