"Takže když se při tomhle efektním krájení okurky fiknu, jsem s vámi v bezpečí, že ano?" ptá se ze žertu jedna z účastnic večerního kurzu sushi pod vedením Olgy Pavlíkové, vycházející hvězdy české gastronomické scény. Její služby si žádají nejznámější pražské hotely, pochval se jí dostává i od japonských turistů. V zaměstnání, jímž je řetězec asijských bister s rozvozem Sushi Time, zodpovídá za koncept, receptury i kvalitu jídel.

"On už se fakt někdo pajcnul?" ozve se jiný kolega, jenž mimoděk zareaguje na šéfkuchařčino povzdechnutí, že předchozí skupina moc šikovnosti nepobrala: prý v ní byl pán, co měl "rýži až ve vlasech". Všichni jsou však v pořádku a svůj výkon s kudlou a ředkví oshinko sledují s pobaveným odstupem. Ten do místnosti vnesla právě šéfkuchařka Olga Pavlíková, která si na předvádění nepotrpí − dokonce už po mnoha letech v oboru nejí syrové ryby, čemuž se účastníci kurzu tlumeně chichotají.

Drobná blondýnka z Havířova, původním povoláním zdravotní sestra na dětském oddělení, je osobností, jež popírá většinu oborových stereotypů: že vedení kuchyně je chlapskou záležitostí, kde se disciplína udržuje zejména řevem, a kolem gastronomických výkonů je potřeba našlapovat s posvátnou bázní.