Sociální demokraté se čtyři měsíce před sněmovními volbami pouští do riskantní operace, která má zastavit propad v popularitě. Dosavadní šéf ČSSD Bohuslav Sobotka se stáhne víc do pozadí, soustředí se na dokončení mandátu premiéra a povede jihomoravskou kandidátku strany. Volebním lídrem a uchazečem o post příštího předsedy vlády bude ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, šéfem ČSSD se pak od čtvrtka formálně stává první místopředseda a ministr vnitra Milan Chovanec.
O to, co dosud zastával jeden muž − Sobotka −, se tak budou příštích několik měsíců dělit tři lídři. Prim ovšem bude hrát duo Zaorálek−Chovanec a mezi nimi se s největší pravděpodobností odehraje i souboj o to, v čích rukou se po volbách opět zkoncentruje moc nad stranou, jež příští rok oslaví 140. narozeniny.
"ČSSD poprvé zažívá krizi své značky. Dříve byly krize osobní, krize lídrů − týkalo se to Zemana, Grosse, kdy se strana rychle pod novým vedením zvedla. Nyní nestačí vyměnit předsedu, strana musí projít hlubší změnou, včetně programu nebo způsobu komunikace s voliči," říká Sobotkův poradce a znalec ČSSD Oto Novotný.
Razantnější oslovení lidí asi nebude s Lubomírem Zaorálkem takový problém. Už na středeční tiskové konferenci, kde stál vedle odstupujícího Sobotky, bylo zřejmé, že má víc energie a není mu cizí humor. Před příchodem do sídla strany třeba parodoval šéfa ANO Andreje Babiše a jeho oblíbené výroky, že na něj někdo udělal "účelovku".
"Sociální demokracie je v situaci, kdy musela udělat nějaký krok, protože propad její podpory je dlouhodobý. Opravdu jí hrozí, že nebude v parlamentních volbách bojovat o vítězství, ale bude bojovat o nějaké třetí či čtvrté místo," hodnotí přeskupení v čele ČSSD sociolog Jan Herzmann, jenž dlouhodobě zkoumá veřejné mínění.
Zároveň ale upozorňuje, že pro voliče může být hodně matoucí, kdo je vlastně ta hlavní tvář strany. Někdy k nim promluví dosluhující premiér Sobotka, který z titulu své funkce zůstává jedním z nejvlivnějších lidí v zemi. Na mítincích a billboardech vyšší platy a levnější internet slíbí Zaorálek, oba se pak o všem podstatném budou muset radit s Chovancem.
"Není to žádné trojvládí. Já jsem se rozhodl upřednostnit zájem ČSSD před svým vlastním," odmítá Sobotka námitky, že strana takto zmate své příznivce. Jeho kolegové hovoří velmi podobně.
Před sociálními demokraty ale stojí zásadní otázka: jakou politiku vlastně chtějí dělat. Sobotka se několikrát neúspěšně pokusil nastolit modernější, otevřenější směr, naposledy po loňských krajských volbách, kdy hovořil o důrazu na mladé voliče. Po tlaku Chovance a spol. ovšem velmi rychle otočil a od té doby ČSSD zdůrazňuje lidová témata, jako jsou zvýšení platů, ochrana před terorismem a kritika přijímání migrantů, kteří tu ve skutečnosti nejsou.
Sázka na Zaorálka coby adepta na příštího premiéra je logická, neboť na rozdíl od ministra vnitra se domluví i jinak než česky, má přehled o dění ve světě a lze jej označit za intelektuála. Chovanec je naproti tomu především pragmatik, který po minulých volbách nejprve patřil do tábora těch, kteří se Sobotky chtěli zbavit, a vzápětí se stal jeho hlasitým zastáncem.
Dění v sociální demokracii jsme sledovali také v on-line reportáži
Sociální demokraté se nyní podle průzkumů preferencí pohybují v rozmezí podpory 10 až 15 procent. Kampaň, dosud nepříliš výraznou, naplno odstartují o tomto víkendu. Za její organizaci sice včera formálně převzal odpovědnost Chovanec, nový lídr Zaorálek ale tvrdí, že on s volebním výsledkem stojí i padá. Což vytváří pro Chovance výhodnou pozici v případě neúspěchu − na mimořádném povolebním sjezdu bude mít lepší postavení.
"Musíme nadcházející volby vyhrát, nebo se vítězi aspoň přiblížit," říká ministr vnitra. Poslední průzkum veřejného mínění, který aktuální stranickou rošádu odstartoval, přitom přiřkl ČSSD až čtvrté místo za ANO, ODS a komunisty.
Trio lídrů hovořilo o potřebě klidu, je ale evidentní, že ten jen tak nenastane. Dá se například čekat, že na vedení strany začne útočit jihočeský exhejtman a oblíbenec Miloše Zemana Jiří Zimola. Ten Sobotku opakovaně kritizoval a variantu, že by strana měla oddělit post premiéra a volebního lídra, navrhoval už na jaře.
S přispěním Tomáše Perglera
