Centrální banka včera představila svou dosud nejsilnější vakcínu proti hrozbě, že banky špatně odhadnou své klienty a dovolí jim půjčit si více, než zvládnou splácet. ČNB se chová rozumně, dělá, co musí. Chrání stabilitu finančního sektoru, se kterým je svázaná celá domácí ekonomika.

Nicméně přijatá doporučení, pro která v řeči centrálních bankéřů platí dovětek "porušení jen na vlastní riziko", jsou nyní to jediné, co může ČNB učinit. Centrální banka je sice nezávislou institucí, ale není imunní vůči okolnímu světu. Mezi významné vlivy, které ČNB svazují ruce, patří nízké až záporné úrokové sazby v západním světě, provázanost národních měn v globální ekonomice a neochota domácích politiků doporučení rychle přepsat v zákon.

Kdo zaplatí účet? Lidé přestávají vnímat rizika zadlužování, říká viceguvernér ČNB Tomšíkjarvis_593fe1f3498e9b936bcc26d4.jpeg

 

ČNB je tak v roli rytíře, který bankovní systém brání chrabře, ale v ruce drží poněkud krátký a tupý meč. Bojí se razantně zvýšit úrokové sazby, protože by riskovala, že vyvolá spekulativní nákupy české koruny, která by díky vyšším úrokům nabízela lepší zhodnocení než euro či švýcarský frank. Ani nechce hypotéky rychle a výrazně zdražit, tak se jejich boom pokouší zchladit jinak.

Přesto ČNB tvrdí, že přísnější "nepovinná" pravidla, kterými se banky mají řídit při půjčování peněz na bydlení, jsou nutná bez ohledu na stávající úroveň úrokových sazeb. Zástupci centrální banky včetně viceguvernéra Vladimíra Tomšíka k tomu dodávají, že banka pro zajištění bezpečí finančního sektoru a nastavení ceny peněz může použít dva různé nástroje. Bankovnictví je třeba v případě potřeby správně očkovat proti možným budoucím nákazám. Zatímco míra přísnosti měnové politiky, tedy výše základních úroků, se řídí vývojem inflace.

Spor mezi centrální bankou a poslanci o zpřísnění regulace hypoték nabírá na intenzitě. Včerejší oznámení ČNB navazuje na jednání parlamentu minulý týden, kam dorazil i guvernér Jiří Rusnok. Ve svém takřka dvacetiminutovém proslovu na zákonodárce apeloval, aby nepodlehli tlaku hypotečních poradců, realitních makléřů a developerů. Ti jsou podle něj proti jakémukoliv zpřísnění hypoték, čímž brání tomu, aby ČNB získala zákonné nástroje, kterými pečuje o zdraví tuzemských bank.

Tomšík na svého šéfa navázal s tím, že přísnější pravidla pro úvěrování jsou nutná i kvůli tomu, že na domácí trh mohou v budoucnosti vstoupit nové banky ze zahraničí a musí být jasné, do jak přísného prostředí přicházejí. To je chvályhodné, ale zavání to tak trochu strašením hodných domácích zlými cizáky. Dnes jsou všechny významné domácí banky v rukou zahraničního kapitálu. Nová opatření ČNB spíš sníží jejich budoucí dividendy a tím i výnosy domácích investorů.

Guvernér i viceguvernér neváhají použít jako varování nedávnou globální finanční krizi. Jak známo, k té přispěl takřka nekontrolovaný růst hypoték v USA. Oba centrální bankéři mají samozřejmě pravdu, že je třeba se něčeho podobného v českém prostředí vyvarovat. I když je míra zadluženosti českých domácností stále nižší než na Západě, jsou určitá omezení pro růst objemu hypoték v Česku zcela namístě. Nelze dopustit, aby banky příliš riskovaly, protože v sázce je hodně peněz. České finanční domy jsou na druhou stranu dost opatrné už nyní, pokud jde o to, kolik peněz a komu půjčují. Debata by tedy měla být o příčinách toho, proč hypotéky rostou.

Hypoteční krize v USA vznikla i kvůli tomu, že americká centrální banka Fed držela své úroky příliš dlouho "proklatě" nízko na jednom procentu. Hlad po hypotékách ženou právě velmi nízké úroky.

Na listopad připadne páté výročí rozhodnutí, kterým bankovní rada ČNB srazila své úroky (a tím i cenu peněz) takřka na nulu a výnosy z bankovních vkladů učinila zcela zanedbatelnými. Pro mnohé se nákup nemovitostí stal přitažlivou formou, kam vložit peníze, které by jinak zbytečně hnily v bance. A když jsou úroky na hypotékách tak nízko, jenom hlupák by si nepůjčil.

Z toho plyne, že by centrální bankéři měli použít svou nejúčinnější zbraň v boji s hypotékami, které se chovají jako na anabolikách: zdražit peníze. ČNB zatím slibuje, že úrokové sazby zvýší v druhé polovině roku. Mimochodem by tak šlo o první zvýšení od února 2008, kdy svou dvoutýdenní repo sazbu zvedla o čtvrtinu procentního bodu na 3,75 procenta.

A když jsme u srovnávání, ČNB by možná neměla hledět na nulové sazby Evropské centrální banky, ale třeba na 1,5procentní sazbu Polské národní banky.