Komu po volbách připadne úkol vládnout, toho krom radosti z moci čeká váha odpovědnosti. Po minulém čtvrtku to poznává britská premiérka Theresa Mayová, která místo aby svou vládní většinu posílila, o ní nyní musí vyjednávat. Po příští neděli tíha odpovědnosti dolehne na francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, a to i když se s největší pravděpodobností dočká masivního zastoupení své strany "Republika vpřed!" v Národním shromáždění.

Kombinace hlavy státu vybavené silnými pravomocemi a silné poslanecké většiny odpovídá logice francouzské páté republiky. Podobně vyznělo hlasování v klíčových letech 1958 (nástup de Gaulla), 1968 (reakce na studentské bouře), 1981 (Mitterrand a první vláda levice). Takto silný mandát voličů se však ještě automaticky nerovnal vytrvalé podpoře − Charles de Gaulle odstoupil na jaře 1969, Francois Mitterrand pod tlakem ekonomické krize po dvou rocích ostře zkorigoval svou levicovou politiku. Podobně může Macron narazit se svými reformními plány.