Zanedlouho to bude rok, co začaly prosakovat informace o masivním ruském kybernetickém vměšování se do kampaní před americkými prezidentskými volbami. Ty se pak konaly v listopadu a jistě není zapotřebí připomínat, kdo − možná trochu i v důsledku těchto ataků − překvapivě zvítězil. Věc vyvrcholila před pár dny, když v Senátu svědčil James Comey, Donaldem Trumpem letos v květnu odvolaný šéf FBI. Nad prezidentem se opět stáhla těžká mračna v podobě podezření, že s Rusy celou věc koordinoval, či alespoň, že o ní věděl. A hlavně že se snažil před vyšetřováním FBI uchránit Michaela Flynna, patrně − to se zatím můžeme domnívat − "styčného důstojníka" mezi Trumpovým týmem a ruskou špionáží.

Celá věc obrazně řečeno pohlcuje veškerý kyslík, který je ve Washingtonu a na americké politické scéně dnes k dispozici pro dýchání. Demokraté pořád mluví o impeachmentu, tedy o ústavním vyjádření nedůvěry, které by chtěli uvést do chodu, aby Trumpovi uštědřili potupnou a fatální ránu do politického týla. Republikáni − zejména třeba senátoři, kteří minulý čtvrtek vyslýchali Comeyho − si vůči Trumpovi zachovávají zřetelný distanc. Asi i proto šéfa FBI při slyšení důsledně oslovovali titulem ředitel, byť jím tento muž už není. Zároveň však chtějí prezidenta v zásadě dál podporovat, tedy aspoň do chvíle, kdy z černých mračen začnou létat blesky v podobě jasného důkazu o koordinaci s Rusy či o maření výkonu spravedlnosti, což by bylo zametení Flynnovy kauzy.