Cíl novely stavebního zákona − zrychlit a zefektivnit proces rozhodování tak, aby infrastruktura důležitá pro stát, podnikatele i pro občany byla co nejdříve postavena − je široce sdíleným zájmem.
Veřejnost, bohužel do značné míry i kvůli ne zcela přesným informacím široce prezentovaným většinou médií ("… ekologové opět zablokovali stavbu XY…"), a lidé ze stavebnictví však mají pocit, že je za tím příliš široké spektrum těch, kdo se mohou stavebního řízení účastnit a vznášet své připomínky. Mluví se o vybírání "výpalného" za klid od environmentálních či občanských nevládek a o tom, že se jim opakovanými odvoláními a soudními kauzami daří zlovolně stavby o dlouhá léta zdržovat. Veřejnost už toho má prostě dost, a proto jí nevadí snaha zásadně osekat právo vyjádřit se ke stavbám. Byť je to krok, ke kterému normálně sahají jen centralizované, až totalitní režimy v méně rozvinutých částech světa.
