Průzkumy preferencí ukazují na pozoruhodný fenomén: Dvě strany téže vládní koalice, která plus minus plní program, jsou veřejností vnímány radikálně odlišně. Hnutí ANO vyrostlo od voleb o 14 procent, ČSSD o 10 procent spadla. Andreji Babišovi se daří vyprávět legendu "my to děláme dobře, a kdyby nám to Sobotka nekazil, dělali bychom to ještě lépe". Jenže jak to, že na tenhle pohádkový příběh veřejnost slyší? Jedno z vysvětlení může spočívat v tom, že Babiš na rozdíl od Sobotky dobře chápe zásady vedení permanentní kampaně. Ty vycházejí z návodu, který sepsal už v sedmdesátých letech minulého století v USA Saul Alinsky a nazval ho Pravidla pro radikály. Tady jsou některá z těchto "pravidel" včetně aktuálních aplikací.

1. Nikdy nejděte za hranice znalostí svých voličů. Babiš správně pochopil, že lidé veřejným financím příliš nerozumí. Proto jako "řešení" daňových úniků nabídl elektronickou evidenci tržeb zaměřenou na to, s čím lidé mají bezprostřední zkušenost: na hospody a maloobchod. Je mu jasné, že řádově větší problémy, jako jsou daňové optimalizace velkých korporací či vyvádění zisků do zahraničí, jsou většinové populaci nesrozumitelné, proto s nimi veřejnost "neobtěžuje". Bohuslav Sobotka se naopak chová v dokonalém rozporu se základním pravidlem: útočí na Andreje Babiše skrze téma, které je jeho voličům naprosto nesrozumitelné − skrze  korunové dluhopisy. Uvádí tak své voliče ve zmatek, nemůže uspět.