Při oslavách padesátého výročí vydání stěžejní beatlesovské desky Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band se často mluvilo o kalifornské kapele Beach Boys. Prý by "Seržant" nikdy nevznikl, kdyby o rok dřív, v létě 1966, nevyšlo album Pet Sounds od tehdejších největších konkurentů Beatles. A právě Beach Boys vystoupí v sobotu v pražském Kongresovém centru.

Byli jedněmi ze základatelů moderní populární hudby. Ve svém repertoáru dokázali spojit prvky rock'n'rollu, instrumentální surfové hudby a vokálně bohatého stylu doo-wop s náměty z kalifornského sladkého a snivého života: surfování, závodů speciálně upravených automobilů dragsterů, bezcílného nočního projíždění po městě v kabrioletech s hlasitě reprodukovanou hudbou, jemuž se říkalo cruising, nebo prostého nicnedělání.

Návrat

◼ Beach Boys už jednou v Praze vystoupili. Bylo to na konci šedesátých let v přecpané Lucerně.

◼ Není jisté, v jakém obsazení budou Beach Boys v Praze hrát v sobotu. Čtyři členové klasické sestavy spolu naposledy vystoupili v roce 2014. V zatím poslední oficiálně uváděné sestavě se objevuje jen jeden ze zakládajících členů Beach Boys, jejich původní hlavní vokalista, dnes šestasedmdesátiletý Mike Love.

◼ Kapelníkem osmičlenného souboru je vyhlášený kytarista Scott Totten, který v Beach Boys působí od roku 2000 a podílel se i na jejich poslední desce.

Beach Boys se uchytili v americkém éteru po zhruba třech letech pokusů se singlem Surfin' Safari. Dosáhl na 75. místo americké hitparády, což byla pro vydavatele dostatečná garance toho, že v kapele, složené ze tří bratrů Wilsonových, jejich bratrance Mika Lovea a kytaristy Ala Jardina, je komerční potenciál.

Brzy se také kolotoč showbyznysu rozjel naplno. Surfin' Safari bylo o několik měsíců později už patnácté a v březnu 1963 se další hit Surfin' USA dostal na první místo žebříčku.

Kapela v té době vydávala tři alba ročně a stávala se pestrobarevnější. Mezi rychlými skladbami se objevovaly bohatě vokálně aranžované balady, různé přejaté skladby nebo podivné hříčky.

Jednou z nich byla například Barbara Ann. Kapela ji v roce 1965 nahrála ve studiu jen tak "z voleje", dokonce v části písně zpěváci zapomněli text. Ovšem atmosféra nahrávky byla natolik působivá, že ji hudebníci ponechali tak, jak je.

Na jiné písni, Sloop John B., je nejlépe znát, jak Beach Boys v průběhu prvních pěti let své kariéry vyzráli. Už dávno to nebyl sólový zpěvák a sbor, ale pět sólových hlasů podporovaných bohatou instrumentací, v níž se vedle obvyklých rockových nástrojů objevily na tu dobu nezvyklé instrumenty: zvonkohra, kontrabas, klarinet nebo barytonsaxofon.

Sloop John B. byla první zveřejněnou skladbou z alba Pet Sounds. Když vyšla celá deska, začalo se psát o hudební revoluci a rukavici hozené konkurenčním Beatles.

Na "Seržanta" odpověděli Beach Boys albem Smiley Smile. Komerčně neúspěšná, až později doceněná deska v sobě nesla stopy duševní poruchy lídra sestavy Briana Wilsona. Ten údajně zničil původní verzi alba a spolupráci s kapelou omezil na minimum. I když se nadále věnoval hudbě, do světa popu se vrátil až na začátku devadesátých let a od současných Beach Boys dává ruce pryč.

V sedmdesátých letech kariéra Beach Boys pozvolna uvadala, dílem kvůli osobním sporům. Posledním velkým hitem se stala filmová píseň Kokomo v roce 1998.

Kapela dál sporadicky vystupovala, i když v průběhu let ztratila Brianova bratra Dennise, který se v roce 1983 utopil, a pak i Carla, jenž zemřel v roce 1997 na rakovinu plic. Větší čas ale zbylí muzikanti a jejich nástupci věnovali sólovým kariérám, i když s nevýraznými úspěchy. O to větší ohlas měl Brianův comeback.

Při oslavách padesátého výročí vzniku kapely v roce 2012 vydali zbylí Beach Boys včetně stále přicházejícího a odcházejícího Briana Wilsona po dvaceti letech nové, pochvalně přijaté album That's Why God Made Radio. Obsahovalo ovšem písně, na nichž soubor pracoval už v devadesátých letech. Ohlas nahrávky ukázal, že o značku skupiny je stále zájem.

Související