Byly to krásný časy. Ministr financí (nyní už bývalý) Andrej Babiš každý měsíc předstoupil před prostý lid a vyprávěl, jak krásně umí dělat rozpočet. Šetřil tu a šetřil tam, onde zase přispěl kapkou zkušeností z byznysu, tuhle zas zapracovala finanční správa a rozpočtový život běžel jako nikdy jindy. Hrdost na to, že státní rozpočet loni skončil v přebytku 62 miliard, neznala mezí. Kdo, když ne Babiš a kdy, když ne koncem roku, chtělo by se říci slovy básníka.

Jenže za celým rozpočtovým zázrakem loňského roku nebyl skvělý výkon ministra financí, i když za nakládání se správou peněz by si možná určitou pochvalu zasloužil. Rekordní přebytek byl výsledkem neschopnosti čerpat evropské peníze v normálním tempu − nikoliv závěrečným spurtem, jak se dělo a co mělo nakonec na státní finance největší vliv.

O to propastněji vůči loňským skvělým výsledkům vychází první reálný rozpočet, který představil nový ministr financí Ivan Pilný. Poprvé po 17 měsících se rozpočet propadl do ztráty, a to hned ve výši bezmála 19 miliard korun. Možná to není tak hrozné číslo, jak se snaží tvrdit opozice, žádný zázrak to ale rozhodně také není.

Je fakt, že stát na dani z přidané hodnoty inkasoval o necelých devět procent více než loni, což je podle názoru ministerstva důsledek zavedení kontrolního hlášení a elektronické evidence tržeb. S ohledem na současné snížení DPH coby úlitby podnikatelům v restauracích jde prý o skvělý výsledek.

Ti, kteří znají ekonomiky, kde se podobná opatření zavedla, ovšem nadšení nesdílí. Elektronickou evidenci vždy doprovází jednorázový cenový skok (podnikatelé, kteří se daní spíš ulejvají, se zřejmě připravují na jejich placení a ten zbytek jen usoudí, že není důvod, aby něco takového ke zvýšení cen nevyužil také), dlouhodobě se od ní ale žádné velké příjmy navíc čekat nedají. Poznalo to i Chorvatsko, které po prvním nadšení z výběru nakonec stejně zdvojnásobilo sazbu DPH (již dřív kvůli EET snížilo), aby se dobralo k nějakým penězům.

V kombinaci s propadem státních investic a permanentním růstem mandatorních výdajů prostě výsledky státního rozpočtu radostné vskutku nejsou. Určitě nejde o nic, co by Česko okamžitě stálo snížení ratingu, případně co by dalo vzniknout problémům při prodeji dluhopisů. Schodek jen ukazuje, že fakticky nejsme schopni hospodařit ani vyrovnaně, natož v přebytku. A to ani za neuvěřitelně skvělé kondice české ekonomiky, která ještě stále jede na doping levné koruny. Bez sponzora zkrátka Česko zatím fungovat neumí.