Dneska mají svátek všechny děti bez rozdílu věku. Proto je také nejvyšší čas si říci, kdy vlastně přestáváme být dítětem. Jistě, existují náznaky, podle nichž se to dá tak trochu poznat. Třeba že chodíme do práce. Jenže už existence názvu "kindermanagement" naznačuje, že ani to, že se někdo stane šéfem, neznamená, že jej ostatní nepovažují za dítě.

Pak je tady otázka vzhledu. Být stále mlád, jak zpívá nesmrtelný bard Karel Gott, je možné dlouho za pomoci slušného plastického chirurga, botoxu, silikonových výplní a v kombinaci s denním i nočním tréninkem osobního trenéra. Nemusí nás zviklat ani to, že nás třeba právě na cestě z aplikace botoxu pouštějí v tramvaji sednout. Přesto hrozí, že se jednoho krásného rána podíváme do zrcadla a budeme mít pocit, že jej někdo zaměnil za obraz Doriana Graye. V takovém případě nepomůže ani vkusné přehrávací zařízení skryté vzadu, jež setrvale opakuje nahrávku "ty jsi v zemi zdejší nejhezčí a nejkrásnější".

Dítě je ovšem skryté v duši, takže ani vzhled, kterým plašíme okolí, není nutně příznakem stáří. Stejně jako fakt, že přes použití toho nejlepšího lepidla na světě, co doporučuje deset doktorů z pěti, chrup dospělosti občas uvízne ve steaku propečeném na medium rare. Nakonec není důležité ani to, že váš porost v uších je výrazně hustší než to, co vám zbylo na hlavě.

Na konec dětství daleko víc poukazují plíživé změny chování. Nejdřív člověk přestane jezdit stopem, pak si přestane prodlužovat index, protože by mu studentskou slevu už stejně nikde neuznali, a ke konci rezignuje i na jízdu načerno městskou hromadnou dopravou, protože uhánět před revizory přestává považovat za součást zábavy. Pořád to ale neznamená, že si změny všimneme.

Pravidelné zahraniční průzkumy potvrzují, že si většina z oslovených neuvědomuje, kdy dosáhla dospělosti. Osm z deseti lidí se také domnívá, že člověk je tak mladý, jak si připadá, a 76 procent chce protahovat svoje dětství tak dlouho, jak jen to půjde. Někteří se pak chovají, jako by to šlo donekonečna.

Na základě poznámek vlastních i cizích dětí a osobních zkušeností vám proto přinášíme patnáct příznaků, které jednoznačně svědčí o tom, že se dnešní svátek na vás už skutečně nevztahuje:

1. Při pohledu na reklamní spoty zjišťujete, že se vzhledově přibližujete lidem, kterým výrobci nabízejí pouze inkontinenční pleny. Tablety na podporu mužnosti, případně krémy na omládnutí patří ročníkům, které v reklamě hrají zhruba o pět let mladší herci, než jsou vaše děti.

2. Reklamní nabídky, se kterými se na vás obracejí pracovníci různých call center, se výhradně týkají zajištění na stáří, protože u všech ostatních finančních produktů jste překročili nepřekročitelnou hranici nezbytnou pro uzavření smlouvy. Pokud vám chodí cílená reklama domů, převažujícím obsahem jsou slevové kupony na pohřeb žehem.

3. Zatímco děti nesnášejí, když ve vkusně zabalené dárkové krabici najdou ponožky, v přelomovém okamžiku dospělosti je začnete považovat za skvělý dárek. Zejména ve srovnání se současnými pozornostmi, jež obsahují například přístroj na měření tlaku, tablety na doplnění chrupavky, případně výtažek z krilu posilující mozkovou činnost. S ohledem na specifický zápach tohoto výtažku ovšem posílený mozek můžete předvádět pouze krilu a jeho přátelům. (Pozn.: Kril je souhrnné označení pro malé mořské korýše žijící ve světových oceánech.)

4. Víte, že se nemusíte obávat stíhání za mravní ohrožování mládeže ani ve chvíli, kdy se po flámu probudíte vedle o polovinu mladšího partnera. Pokud se vzbudíte vedle někoho dvakrát staršího, usnul jste pravděpodobně na hřbitově.

5. Milujete sekání trávy, chvíle strávené za madlem sekačky s pojezdem i bez něj vás naplňují. Na vyšší úroveň dospělosti se dostanete, když pečlivě posekaný trávník prezentujete v nejbližším pohostinství jako nejzábavnější část posledního víkendu.

6. Zamilujete si televizní seriály pro dospělé. Nemusí jít zrovna o obligátní "Růžovku" nebo nekonečné pokračování života několika málo jedinců obývajících ohraničený prostor (ulice, náměstí, dům, byt, záleží na finančních možnostech producenta; když nejsou zrovna ohromující, časem dojde i na seriál psí bouda nebo gauč). Prožíváte příhody televizních hrdinů, protože v tom vlastním životě postrádáte příhody i hrdiny.

7. Přestávají vám připadat vtipné zážitky, které se staly někomu jinému a které všichni považují za vymyšlené. Byli jste u toho.

8. Nevzpomenete si ani na jednu z kapel současné top ten hitparády. Zato si ale velice dobře vybavujete zpěváky a texty písní, které nyní nezná vůbec nikdo. Třeba megahvězdu 80. let Markétu Muchovou, případně nezapomenutelné "poslouchej Evičko, co to máš za tričko?".

9. Pořádáte kostýmové party, které jste už zhruba ve věku pěti let považovali za neuvěřitelně trapné. Nyní, oblečen do indiánského obleku Vinnetoua, případně v blonďaté paruce, jež vás má alespoň vizuálně sblížit s idolem vašeho srdce Jánosem Kóborem (frontman kapely Omega), si připadáte naprosto neodolatelně.

10. I když pořádáte skutečně bujarý večírek, sousedé si toho ani nevšimnou. Zatímco když jste podle svého soukromého názoru pořádali za školních let společnou výukovou skupinu ve vašem bytě, volali na vás stejní sousedé ve tři ráno policii kvůli rušení nočního klidu.

11. Pořídíte si tetování a jediná otázka, kterou vám nikdo nepoloží, zní: "Co budete dělat, až budete starý?" Nepředpokládá, že by pár let navíc mohlo něco změnit.

12. Používáte slova jako teambuilding a nepletete si DPH s HDP. Nejenže znáte jejich obsah, ale ještě ke všemu to považujete za naprosto normální součást života, k níž by se všichni měli povinně dopracovat.

13. Spousta vašich odpovědí začíná slovy "protože jsem to řekl". Nad obsahem toho, co jste to řekl, se nezamýšlíte. Pro jistotu.

14. Máte dokonalý přehled o nemocech vašich přátel stejného věku. Na oplátku je oblažujete dopodrobna vlastními neduhy. V ideálním případě si porovnáváte telefonní seznam spřátelených lékařů. Rád byste občas změnil téma, ale nic jiného vás nenapadá.

15. Milujete svůj mobilní telefon i iPad, ale neumíte použít 99 procent toho, co nabízí. Nic z toho vás ovšem neodradí od nákupu nového, vylepšeného modelu, případně od stažení aplikace, o níž se jen domníváte, co by asi tak mohla dělat. Hlavní je, že jdete s dobou.

Pokud jste přikývli alespoň v jednom případě, dítě nejste. A my všichni ostatní si připijeme na dítě v nás. Alkoholem samozřejmě, protože to je jedna z mála výhod, kterou máme, když už nejsme děti.