Německý expert Michael Jansen vede sdružení, které chce propagovat a zároveň chránit fascinující civilizaci z Mohendžodára na jihu Pákistánu v jednom z nejstarších měst světa.
Již po desetiletí archeologové odkrývají technické vymoženosti tohoto města, které mělo vodovody, velké bazény, používaly se splachovací záchody, byla zde dokonalá kanalizace. Kolem řeky Indus vzkvétala před 4500 lety (zhruba v letech 2600 až 1900 před naším letopočtem) civilizace, která zastínila Egypt či Mezopotámii nejen rozlohou a počtem obyvatel, ale i technologickými vymoženostmi. Například zdi Mohendžodára z pálených cihel stojí dodnes. Zbytek světa čekal na vymoženosti srovnatelné s ulicemi a domy této harappské kultury v povodí řeky Indus až do dob antického Říma. Pro svou mimořádnou historickou hodnotu byla celá oblast v roce 1980 zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO.
Podle odborníků je právě zde v Mohedžodáru ukryt klíč k poznání této staroindické civilizace doby bronzové, která byla plná života 3000 let před začátkem křesťanství. A která ale kolem roku 1900 před naším letopočtem nevysvětlitelně zanikla.
"Všichni znají starověkou egyptskou civilizaci, nikdo ale nic neví o Mohendžodáru," říká Michael Jansen, který působí na tomto vyprahlém místě v provincii Sindh již desetiletí.
Záchrana tohoto místa je ale komplikovaný úkol, problémem je sůl, vlhko, deště či vysoké teploty. "V létě je zde až 70 stupňů Celsia, mnoho budov taky ohrožuje sůl," říká Jansen.
Mohendžodáro bylo srdcem civilizace kolem řeky Indus, která údajně čítala až pět milionů lidí. Na místě byly nalezeny například pečeti z pálené hlíny či z kovu, vzácná keramika, korále z onyxu, jaspisu, tyrkysu a zlata, krásné náhrdelníky či hračky.
Našlo se zde i mnoho cenností z jiných částí světa, což svědčí o zahraničním obchodu této civilizace. Obchodní cesty vedly po souši přes íránské náhorní plošiny do centrální Asie a přes moře do Mezopotámie či Ománu.
Podle jedné teorie svědčí nálezy o rovnostářské povaze civilizace. "V Mezopotámii vedou všechny ulice k paláci velmože, zatímco zde rovné a přímé ulice vedou jedna do druhé," říká profesor antropologie z Wisconsinské univerzity Jonathan Mark Kenoyer. Podle dalších názorů nebyly pro harappskou civilizaci zásadní paláce či chrámy, ale voda. Svědčí o tom vodovody, bazény, kanalizace a splachovací záchody.
Jedna z možností, jak zachovat památky, je ponechat části města neodkryté, a tak je vlastně ochránit před rozpadem. Někteří odborníci šli dokonce tak daleko, že navrhli zasypat znovu celé Mohendžodáro.
"Když bude zasypané, bude chráněné," míní profesor z Harvardu Richard Meadow. Jansen ale preferuje pokračovat ve vykopávkách, "abychom se dozvěděli nové informace o této fascinující civilizaci".
