Všichni zaměstnanci restaurace Halabjaa v jihofinském Lahti jsou žadatelé o azyl. Přestože někteří z nich tam pracují už od září loňského roku, jejich mzda stále činí nula eur. O případu informovala finská veřejnoprávní televize Yle.

Podle smlouvy, kterou s nimi uzavřel majitel restaurace Alan Koskela, jsou v restauraci zaměstnáni "na zkoušku". Zaměstnavatelé na takový pracovní poměr mohou přijmout žadatele o azyl, aniž by mu platili. Žadatel se díky neplacené pracovní zkušenosti seznámí s pracovními návyky ve Finsku, a lépe se tak přizpůsobí. Práce "na zkoušku" má však trvat maximálně tři týdny, ne několik měsíců.

Finsko patří k zemím, kam míří žadatelé o azyl především z Iráku, Somálska a Afghánistánu. V roce 2015 podle údajů finského ministerstva vnitra pětapůlmilionové Finsko obdrželo přes 32 tisíc žádostí, loni 5657. Finské úřady schválily 26 procent z nich. Žadatel o azyl dostává zhruba 300 eur měsíčně, která by mu měla vystačit na základní potřeby, jako je jídlo nebo oblečení. Pro srovnání − v Česku v roce 2016 žádalo o azyl 1475 lidí.

Smlouvy "na zkoušku" zavedla finská pobočka Červeného kříže. Uchazeči o azyl mají pracovat maximálně šest hodin denně a zaměstnavatel jim za práci nemusí platit. Alan Koskela smlouvy s žadateli uzavřel vždy na dobu dvou až čtyř týdnů, po vypršení této doby se zaměstnanci uzavřel "smlouvu" novou. Ale záměrem programu bylo, aby "smlouva na zkoušku" byla použita jen jednou. Program funguje zhruba rok a loni od ministerstva práce dostal diplom za "dobrý způsob vzdělávání".

Nestačil se však dostat do finských zákonů. Právníci se proto nemohou shodnout, zda smlouvy, které Koskela uzavřel se svými zaměstnanci, jsou pracovním poměrem, nebo ne. Finský Červený kříž v reakci na zveřejněný případ vydávání takových smluv pozastavil.

Jiným problémem je práce na černo stovek žadatelů o azyl. Uprchlíci pracují často i 12 hodin denně šest až sedm dní v týdnu a jejich hodinová mzda se pohybuje kolem 2,5 eura. Oficiální průměrná hodinová mzda za práci v restauraci činí ve Finsku přes 12 eur.

Podobně jako Koskela zaměstnávali žadatele o azyl podle úřadů i majitelé dalších restaurací, holičství a nejméně jednoho obchodu na jihu Finska. Katja-Pia Jenuová, která kontroluje, zda je dodržována ochrana zaměstnanců, se však obává, že to je jen "špička ledovce".

Některým žadatelům o azyl přitom ani nevadí, že za práci nedostávají plat. "Děláme to z nudy, jsme mladí lidé. Mnoho z nás nechce jen lenošit ani nechceme být závislí na přijímacích centrech," řekl televizi Yle žadatel o azyl z Iráku Ali Akl.

Jeho spolubydlící Mahmúd Mašehdání se snažil najít práci, obešel všechny restaurace a obchody, které byly poblíž, ale nikde ho nechtěli, až restauratér Koskela. "Ráno vstanu, jdu do práce a vrátím se večer. Vyzkouším si tak normální pracovní život. Peníze pro mě nejsou důležité," říká Mahmúd.

Dalším důvodem, proč azylanti každý den pracují, aniž by dostávali plat, je nejspíš i to, že doufají, že to povede k běžnému pracovnímu poměru. "Je možné, že jim zaměstnavatel slíbil, že mají šanci získat místo," říká Jenuová. V případě, že by žadatelé o azyl získali práci, je větší šance, že budou moct zůstat ve Finsku. Jenže téměř nikdo ve čtvrti Hennala, kde je Koskelova restaurace, zatím azyl nedostal.