Namísto ministerstva pro místní rozvoj cosi jako ministerstvo dotací nebo třeba ministerstvo obecních dárků. Nová instituce, kam by se z ostatních ministerstev přesunuly mnohami­liardové dotace určené obcím a městům a ty by následně tento úřad rozděloval, vypadá jako náhlý nápad ministra financí Andreje Babiše prozrazený v rámci volební kampaně. Jenže ve chvíli, kdy tento nápad chce eliminovat resort, jemuž Babiš v rámci přípravy rozpočtu na příští rok výrazně seškrtal peníze (počítá s poklesem o 11,3 miliardy korun na 4,7 miliardy), o náhlou inspiraci asi nejde.

Ministerstvo pro místní rozvoj má pod sebou tzv. Integrovaný regionální operační program. Ten je druhý největší hned za dopravou, do roku 2020 má k dispozici celkem 4,6 miliardy eur. Program je jeden − kvůli zjednodušení a kontrole. V minulosti Česko mělo sedm regionálních programů, peníze rozdělovaly regionální rady. Nebo možná daleko častěji místní kmotři, když si vzpomeneme na dotační kauzy ROP (regionální operační program) Severozápad, Jihozápad nebo Střední Morava, které policie pořád ještě rozplétá. Shrnout rozdělování peněz do jednoho programu tak logiku mělo. Současně ale vytvořilo jeden obrovský balík peněz, který se dá samozřejmě lépe využít, ale také centrálně zneužít. Ne nutně ke stavbě svého rodinného sídla, ale zcela bezpochyby k většímu vlivu.

Nové ministerstvo veřejných investic, nebo spíše lépe natvrdo dotací, by k tomu, co už teď má místní rozvoj, získalo navíc další peníze z ostatních resortů. Tím by se stalo jedinou dotační institucí a jeho rozhodnutí by bylo nenapadnutelné a nezvratitelné. Starostové by se neměli kam jinam obracet, pokud by jejich představa nesouhlasila s představou nového ANOministerstva, nebo ještě spíš ANOšéfa, který neustále ukazuje, že ví přesně, co je pro všechny ostatní dobré.

Vznikem nového ministerstva by Česko získalo instituci s absolutní mocí při rozdělování peněz. Pokud by cílem tohoto úřadu bylo získat, slovy Andreje Babiše, "přehled o celkových potřebách jedné obce na jednom místě", což by podle něj mělo vést k lepšímu plánování, potom také nejde o nic jiného než o vytvoření nové plánovací komise. Ta za socialismu také plánovala pro všechny to nejlepší, protože přesně věděla, co kdo potřebuje. Stejně jako Babiš, který ví, komu dát, komu víc, komu málo a pokud možno většině nedat vůbec nic. Kromě nového úřadu, který by Česko vracel do časů, kdy stát věděl všechno o všech.