Na počátku hrubě řezaného rukopisu, jakým výtvarník Jaromír 99 vytváří své nynější kresby, bylo komiksové zpracování Kafkova Zámku. "Původně jsem chtěl dělat dřevoryt, protože Kafka mi sedí k německému expresionismu, ale musel jsem najít nějakou rychlejší techniku," popisuje třiapadesátiletý umělec, jenž je také hudebníkem, spoluzakladatelem kapel Priessnitz a Umakart, proč začal vyřezávat své kresby do kartonu.

Černobílé kartonové portréty, jejichž kontrast občas změkčuje pouze šedý odstín, a například také první venkovní objekt Jaromíra 99 vystavuje nyní pražská Galerie Pro arte.

"Je to pět šest let, dostal jsem nabídku od londýnského nakladatelství SelfMadeHero, jestli bych nechtěl na scénář Davida Mairowitze nakreslit román Zámek. Měl jsem týden na rozmyšlenou, i když já věděl hned, že to vezmu," vzpomíná umělec na rozhodující zakázku, která ovšem musela být splněna za pouhých šest měsíců. Proto hledal techniku, jež by byla stejně tak originální jako rychlá. Na mysl mu přišly vystřihovánky, oblíbená lidová zábava z konce 19. století na Jesenicku, odkud Jaromír 99, vlastním jménem Jaromír Švejdík, pochází.

Umělecká banka

◼ Investiční fond Pro arte, který od roku 2015 provozuje i stejnojmennou pražskou galerii, funguje již několik let, peníze investorů ukládá do děl od starého po současné umění. V majetku fondu figurují díla klasické moderny, v menším rozsahu i obrazy starých mistrů či současných autorů.

◼ Fond spolupracuje se státními i soukromými institucemi formou zápůjček – tak se ocitl například cyklus kreseb Františka Kupky v Schirn Kunsthalle Frankfurt nebo obraz Ráj černochů od Toyen na retrospektivě Henriho Rousseaua v Národní galerii v Praze.

◼ Galerie Pro arte sídlí ve Vratislavském paláci na Malé Straně. Přestože je přístupná zdarma, je lepší dohodnout si návštěvu předem telefonicky. Vystavovány jsou nejen obrazy z vlastního portfolia fondu, ale prostor dostávají i současní umělci, kteří tvoří přímo pro konkrétní prostor galerie a přilehlé barokní zahrady.
◼ Kromě Jaromíra 99 tu měl autorskou výstavu výtvarník a tatér Lukáš Musil (Musa). Na podzim je plánována výstava současného umělce působícího pod přezdívkou Timo. V rámci přehlídky Lehce po sametu byli v Pro arte mimo jiné představeni výtvarníci Josef Bolf, Ján Mančuška, Krištof Kintera či Jiří Černický.

Vrstvené kartony, které nyní výtvarník na pražské výstavě představuje, byly jakési vzorky. "Dál jsem tuhle techniku simuloval v počítači. Každá stránka není vyřezávaná ručně," dodává kreslíř, který ani tak Zámek za půl roku nestihl dokončit, odevzdal jej o měsíc později. Komiks vyšel v roce 2013 a kromě anglického originálu a češtiny byl přeložen do dalších tří jazyků.

Čtenáři komiksu možná jen podvědomě oceňují to, co je na výstavě zřetelné: velké zarámované tváře sice patří komiksovým hrdinům, ale mají také reálný předobraz.

"Jsou to podobizny lidí z náhrobků ze sudetského hřbitova u obce Branná," prozrazuje původ autentické historické atmosféry ve svém díle Jaromír 99. "Jediný Pražák je tu Kafka," ukazuje na parafrázi proslulého spisovatelova portrétu, kterému domaloval do obličeje několikero očí. "Cítím, že on vidí více očima než my. Dohlédl dál," komentuje podobiznu autor.

Při práci na Zámku se Jaromír 99 držel svého přesvědčení, že by se komiks měl odehrávat v místě, které kreslíř dobře zná. "Takže Zámek se odehrává u nás v Jeseníkách," dodává kreslíř, jenž jesenickou krajinu přenesl i do galerie. Černé siluety lesů zdobí stěny první místnosti.

"Je to část animace z titulků k filmu Alois Nebel: kamera jede po krajině a odhaluje Jeseníky," zmiňuje výtvarník úspěšný film na motivy komiksu, jejž vytvořil spolu se spisovatelem Jaroslavem Rudišem.

Černá lesní výmalba, z níž vystupují obrazy z vrstvených kartonů, je působivá. V důmyslně nasvícené galerii se stírá rozdíl mezi stíny kreslenými a skutečnými. Lesní freska v životní velikosti vytváří sugestivní náladu. "V lese se mi nejlépe vymýšlí, tam se uklidním a začnu tvořit − především písničky. Chtěl jsem ten pocit, kdy člověk vejde do lesa, vytvořit i tady," dodává výtvarník a popisuje, jak si přenos počítačové kresby na zeď ulehčil pomocí zpětného projektoru.

Nebela připomíná také parní lokomotiva, která ve filmu v surreálných obrazech přijíždí z různých historických epoch. Jaromír 99 ji v galerii namaloval na konec úzké chodby, jejíž zdi polepil siluetami lidí ze Sudet: jeden táhne skříň, další kříž, dva jiní se s nožem a sekerou vrhají na pašíka. Autor to vysvětluje jako alegorii Sudet. Lokomotiva symbolizuje čas, před kterým postavy − se svými náklady − prchají.

"Sudety jsou typické tím, že jsou tam lidé v pohybu," říká Jaromír 99 a nemá na mysli jen historické odsuny a migrace. "Také v současnosti nové generace odchází za školou někam do měst a už se zpět moc nevrací," dodává. Sám na Jesenicku tráví zhruba třetinu roku. Přijíždí tam z Prahy, aby v klidu tvořil − výtvarné práce a rovněž hudbu.

Výstava, která nemá název, což Jaromír 99 považuje za osvobozující, pokračuje v zahradě. Nad fontánou, skrytou ve stínu, se tyčí čůrající postava a nekonečný zvuk zurčící vody dává jednoduché siluetě nejen vtip, ale i nečekanou plastičnost. Hlavním venkovním objektem je ale silueta muže "zapíchnutého" hlavou dolů do půli těla v trávníku.

"Nápad je starý asi deset let, nyní jsem jej mohl uskutečnit," říká tvůrce, kterého z Pro arte vyzvali, abych udělal dílo pro konkrétní místo. A teprve tam − v zahradě pod Pražským hradem − dodatečně objevil nezamýšlenou souvislost. "Říkám tomu defenestrace."

Jaromír 99 je také autorem loňského úspěšného komiksu Zátopek … když nemůžeš, tak přidej!, který vytvořil spolu se spisovatelem Janem Novákem. S ním nyní spolupracuje na grafickém románu o bratrech Mašínech. Zatím připravuje storyboard. "Hodně si kreslím jejich tváře, dělám si jakýsi manuál. Překvapilo mě, že bratři Mašínové byli v době svého útěku strašně mladí, ještě teenageři," dodává výtvarník Jaromír 99. Komiks o Mašínech by měl vyjít na podzim příštího roku.