Koalice je z principu uskupení, které je v permanentní krizi, takže se vlastně nic zvláštního nestalo. Věta, kterou Karel Schwarzenberg glosoval vládní krizi před šesti lety, by se na první pohled dala aplikovat i na současnou situaci. Po konfliktu odešel z vlády předseda jedné z koaličních stran, vláda vydržela, jede se dál. Jenže tak banální to tentokrát není.

Vládní krize přerostla bohužel ve vážnou krizi ústavní. Nejde ani tak o to, že se prezident hodlal dotazovat Ústavního soudu, jestli skutečně musí odvolat ministra, pokud mu to navrhne premiér. S tímto dotazem by Ústavní soud byl nejspíš hotový za pět minut, ústava v tomto bodě hovoří dostatečně jasně. Jde hlavně o zpochybnění dosavadní interpretace, podle které se demise premiéra považovala automaticky za demisi celé vlády. Prezident razí teorii, že za určitých okolností může vyměnit pouze premiéra, a spor interpretací zůstal kvůli překotnému vývoji nerozhodnutý. To zakládá ústavní nejistotu pro budoucnost.