Představte si zdravého člověka, který žije ze sociálních dávek. Mohl by pracovat, ale prostě se mu nechce, takže má "vymakaný" systém, jak ze státu vysosat co nejvíc. A protože je chytrý, daří se mu to. Úspěšně bruslí v paragrafech, přesně ví, jak se kdy tvářit, co kde říci, aby dostal maximum a všechno přitom bylo naprosto legální. Obírá stát a směje se. A teď z druhé strany. Představte si člověka, který by mohl platit daně, ale prostě se mu nechce. Vymýšlí, jak zaplatit co nejmíň, pokud možno nic. No a protože je chytrý a vlivný, daří se mu to. Úspěšně bruslí v paragrafech, přesně ví, co udělat, aby to bylo dokonale legální. Obírá stát a směje se.

Asi se shodneme, že aktivity obou jedinců jsou srovnatelně škodlivé. Ohlodávají stát z opačných stran. Jeví se proto zajímavým, že činnost prvního nazýváme s krajním opovržením "zneužívání dávek", činnost druhého naopak smířlivě "daňovou optimalizací". Vysvětlení je ale vlastně prosté. Činnost horních společenských vrstev byla ve srovnání s analogickou činností spodiny vždy nazývána jazykem eufemistickým: zatímco chudák "sprostě lže", sociálně lépe postavený se "nekonzistentně vyjadřuje". Zatímco drobný živnostník "krade", oligarcha "provádí složitou daňovou operaci". Různý (nejen) jazykový metr přetrvává dodnes, spravedlnost nespravedlnost.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se