To je hrozný, je vládní krize a Sobotka si jede na hokej." "Cože, na hokej?" "Jo, slyšel jsem to v rádiu, říkali tam, že náš tým podpoří Sobotka!" "Ty jo, ale vždyť je to hokejista Sobotka, co hraje v NHL!" "Aha, ale to je jedno, stejně je ten Sobotka pokrytec!" Autentický rozhovor z pražských Vršovic nemá jen anekdotický rozměr. Je empirickým důkazem, že o vnímání současné krize nerozhodují jen tahy aktérů, ale možná daleko víc předsudečné vnímání hlavních postav. Lidé často nevidí to, co je, ale to, co chtějí vidět. Proto je lépe vliv krize na volební výsledek nepřeceňovat.

ČSSD si nyní zjevně myslí, že tahá za delší konec. Po pomstychtivém výstupu Miloše Zemana na Hradě se sjednotila za Bohuslavem Sobotkou, cítí podporu demonstrantů v ulicích měst. Věří, že volby by pro ni nemusely dopadnout takovou katastrofou, jak se před krizí zdálo. Jenže naděje může mít velké oči. Historická zkušenost říká, že korelace mezi demonstracemi a reálnou voličskou podporou není valná. V roce 1999 demonstrovalo při akci Děkujeme, odejděte na Václavském náměstí 50 tisíc lidí proti Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi. O tři roky později dostaly ČSSD a ODS dohromady bezmála 55 procent hlasů a dva následující prezidenti se jmenovali Klaus a Zeman.